Proč se někteří lidé rozvádějí a jiní spolu zestárnou?

Paní Halátová, já jsem to nepsal proto, abych někomu něco přikazoval nebo se chlubil. Pracuji ještě na pár hodin ve škole a tento fenomén rozvodů je v naší společnosti značně rozšířen. V mé třídě je nadpoloviční většina dětí je z rozvedených rodin. Vidím naživo jak děti tím strádají. Mnohdy se lidé rozvedou s malicherných důvodů. Hlavně, když jsou problémy, tak spolu nekomunikují a vyvrcholí to rozvodem. Mé manželství také není idylické. Jeden čas jsem zlobil a manželka podala žádost o rozvod. Po pár měsících to stáhla, protože zjistila, že jsem pro ni ten pravý. Jak píši pořád jí voním a pokud není na mě naštvaná, tak se mě ráda i po letech dotýká. Já jsem si uvědomil, že je ta nejlepší žena, kterou jsem mohl potkat. Vy píšete, že jste zůstala s manželem až do jeho smrti. Z tónu vašeho psaní cítím, že jste asi nebyla v tomto svazku šťastná, proto ta kritika z vaší strany. Máte na to právo. Já to respektuji. Každý má své zkušenosti a názory. Jindra

Proč? No protože ty vztahy má každý jinak. Moje babička, ročník 1901 měla tuto filosofii: Pije? Tož trochu. Kúří? Tož někdy. Peníze ti dává? Dává. Bije ťa? Nebije. Tož co chceš. Asi nešli kdysi od sebe, protože žena byla na muži závislá. Vy dáváte na veřejnost svou spokojenost s tím, jak je Vaše žena spokojená s Vámi. Vaše žena to nepíše. Víte, ono, co je dobré, to se chválí samo. Píšete o tom, že někteří se rozejdou, jiní spolu "jsou šťastní", zřejmě až do smrti. Já jsem zcela jiný případ. Já jsem vždy tvrdila, že se rozvádět nebudu, budu vdova, byť i vlastní rukou. A to, že jsem to s manželem vydržela až do jeho smrti, to neznamená, že to budu doporučovat všem a nutit je, aby se nerozcházeli. Je to jen a jen jejich věc.

Tak to vidím pouze já. Každý má jiný názor, já nikoho neházím do jednoho pytle, ale obecně to platí, co píši. Předpokládám, že lidem, kteří mají za sebou několik rozvodů se můj náhled nemusí líbit. Po dlouholeté zkušenosti, když se mi něco obecně nedaří, tak začínám u sebe, co jsem mohl udělat jinak a jaké chyby jsem se dopustil. Jindra

Mají velké štěstí, kde jim to vydrží až do smrti. Někde to vzdají , někdy je za tím nové pobláznění, nebo nemožnost soužití a spousta jiných důvodů. Asi to nebyla ta správná láska. nelze všechny házet do stejného pytle.

Paní Monico Mončo, já nemám rád slovo šťastný, raději jsem spokojený. Štěstí je prchlivé sice se občas dostaví, ale je choulostivé a za chvíli na něj stejně zapomenete, protože to vysněné jste dostala. Kdežto naopak spokojenost je trvalá jako cukrovka nebo vysoký tlak. Také podle mě sexismus je slovo módní mi nic neříkající. Já například i rád uvařím, jenže manželka nechce. Když jsme měli jednu dobu ošklivé období, tak jsem si vypral a vyžehlil. Dokonce jsem byl rychlejší. Záleží jak ti dva ty služby vzájemně cítí. Někdy žena ráda pečuje o rodinu a nestěžuje si, druhá nadává. Hezký den přeji Jindra.

S láskou vzpomínám na své rodiče, soukromě hospodařící rolníky, kteří spolu byli, do tatínkova "odchodu", 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, 47 let. Nikdy jsme neslyšeli, že by se hádali a přitom jejich všechny 4 děti prošly rozvodem.

Krásný článek, moji rodiče byli spolu téměř 50 let, bohužel tatínek rok předtím zemřel a maminka zemřela vloni. Měla jsem v nich obrovský příklad, přesto jsem byla vdaná jednou, po téměř 20 letech jsem se rozvedla a můj druhý vztah trval téměř 16 let, dost dlouho se jevil jako pravý, bohužel nyní skončil také. Vždycky mě muži po mém boku pouze využívali (asi proto to vydrželo tak dlouho), ale současně měli paralelní vztahy a já jsem byla stále slepá. Chyba je tedy zřejmě na mojí straně, teď už jsem dost stará na to, abych zkoušela cokoli ještě do třetice (je mi jasné, že si do života stále přitahuju ty nepravé lidi, raději už fakt nebudu pokoušet osud). Ale těm, kterým vztah vyšel, to skutečně ze srdce přeji a v dobrém závidím. Je to dneska vzácnost, převážně viděná u starší generace.

:-) Rodina je součástí obrazu společnosti a trvalosti jistot, pro které ji stojí za to pěstovat a udržet. Beseda o jejím dnešním stavu by mohla skončit protistátními postoji... :-)

V dubnu to bude 52 let od naší svatby. Slovo rozvod u nás za celou dobu nepadlo. Nejdůležitější je tolerance, stejné koníčky a taky smysl pro humor.

Nechtěla jsem se vůbec vdávat,protože manželství mých rodičů nebylo dobré a po 29 letech se rozvedli.Jenže se mi podařilo najít někoho,kdo mi stál za všechno,i za to manželství,je to stále dobré - letos 40 let. Musí být hlavně vůle vše vyřešit co nejdřív,aby si člověk šel (třeba i pozdě k ránu) lehnout s pocitem ,že se máme stále rádi.Dnes je doma stále oáza pohody a vstřícnosti.Člověk se těší domů, a to je podle mne to hlavní.