Mlčet, usmívat se, prchat. To je cesta, jak být skvělou babičkou

Článek na mne působí až depresivně. Asi bych tou správnou babičkou nebyl.

Až teď ve zralém věku skutecne plně chápu ty rozdílné názory mezi generacemi. Moje matka i tchýně byly zaměstnané a nehlídaly, ale nic jim nebránilo, aby do všeho mluvily. Podotýkám, že můj pracovní výkon v rodině se dvěma dětmi se naprosto nedal srovnat s výkonem mé dcery jedno dítě a snachy nula dětí. Já měla nakoupeno, upečeno, uvařeno, uklizeno, vypráno, vyžehleno. Bonus - velká zahrada a já jako na ní sám voják v poli. Zda to bylo správné? Jistěže ne. Dělala jsem to, protože mi nic jiného nezbývalo. Jestli jsem chodila do práce či byla na mateřské, je zcela vedlejší. A tak když mojí mladí, unavení z práce, mi dneska řeknou, proboha, co ty všechno stihneš, kde bereš energii, moudře mlčím. Mám trénink, jaký oni nezažili a nepochopí. Že ale do ničeho nemluvím, to oceňují. Jak jsem zjistila, nejenom mezi sebou, ale i před svými vrstevníky, kteří mají s rodiči spory...

Copak copak, asi tady byly něčí "zlaté" rady z dob, kdy se dětí zbavovalo od půl roku do jeslí a dával se jim cumel v medu, odmítnuty a autorka si teď vylévá zlost protože si dcera/snacha drze dovolila vymezit své osobní hranice? ta ukřivděnost a zahořklost z článku jen kape

Autorce chci poděkovat za úžasný a stoprocentně pravdivý příspěvek. Mlčet, kývat, přežít.

Ano, ano. Děťátko nemusí mít pevný řád. Chodit spát kdy on chce, třeba ve dvě v noci a spát do deseti. To mamince vyhovuje. Ve třech letech dítěte mamince připadá divné, že chůva učí dítě chodit na nočník. Kojit do 5ti let je také v pořádku a je to pro dítě to nejlepší. Někdy se člověk nestačí divit. Naštěstí toto v naší rodině není, zažila to příbuzná.

Dobrý den, připadá mi, že autorka viděla dítě z rychlíku a nebo psala tento článek jako ironií...s vnoucka vychovávám jako kdysi jeho maminkou, a jezdí ke mně rád,..a to je pro mě podstatně.

Doplnění: Před padesáti lety, v šesti měsících.............., je stejné jako dnes výchova mobilem ...........

Při pomyšlení, kdo vychoval rodiče mých vnoučat, tak bych při hodnocení výchovy vnoučat byla obezřetná. "Nevýchova" neznamená nechat dítě růst jako dříví v lese, stejně jako "výchova" není drezura. Bydlím u cesty a vidím. Maminka jde s dítětem na vycházku, celou cestu se věnuje mobilu a když dítě upadne, tak ještě plačící dostane přes zadek se slovy, "Prosímtě můžeš mi říct , kdo to má furt prát?" Tak jestli tohle je výchova, tak já jsem papež. V šesti měsících jesle, pak školka, škola ................. je stejné jako výchova mobilem, NTBukem, televizí a kontakt s mámou a tátou naprosto minimální.

pro DK: mám podobné zážitky, také měl vnuk ve třech letech sám přijít na to, jak je to s tou hygienou, a jiné... uškodilo to nejvíce jemu.

Dobrý den děkuji za skvěle napsaný článek a hlavně za poslední větu. Moje dcera se shlédla v "Nevýchově" a celá rodina je z toho úplně vykolejená. Vnučka je moc šikovná, ale plno věcí si vynucuje křikem. K tomu jsem poučovaná, co mohu a co nemohu říkat. Výsledkem je, že si nejsem nikdy jistá, jak se mám zachovat, aby se to dceři líbilo. Ve 3,5 letech vnučka ještě kadí do kalhot a dle vyjádření je to správné, protože ona dospěje k tomu, že si na záchod řekne. Minule byla ve špinavých kalhotách 4 hodiny, protože čekala na maminku, až přijde domů. Nesmí se říct, že se to nedělá. Takže mlčím, přijímám, ale uvnitř mě to štve a mrzí. Vychovala jsem tři děti a myslím, že dobře. Ty současné nám skáčou po hlavě a ještě jim za to máme děkovat.