Svatební foto Vlasty a Josefa. Z archivu D. Řeřichové

Příběhy starých fotografií I: Pražská větev

20. 2. 2023

Všiml si té vysoké dívky již několikrát. Vyzařovala z ní jakási hrdost, kráčela rychle a vznosně, neuhýbala očima. Nosila jednoduché, ale kvalitní šaty podle poslední módy. Pro mužské oko lichotivé, neboť sukně se z důvodu nastupování do tramvaje zkrátila do půli lýtek.

vzpomínky

Autor: Daniela Řeřichová

Hodnocení:

(5.2 b. / 39 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Naděžda Špásová 20.2.2023 10:26

Zajímavě a dobře napsané. Jako dítě jsem byla na pohřbu jednoho strýce, ležel doma v rakvi, dodnes ho tam vidím. Dřív se to tak dělalo.

Blanka Lazarová 20.2.2023 08:08

Danielo, velmi obdivuji tvůj styl psaní. Rodinná historie v tvém podání je velmi působivá, už se těším na pokračování. Děkuji za sdílení.

Taťana Veselá 20.2.2023 08:01

Danielo, úplně jsem ztratila slova a přijde mi, že každé, které napíšu, není dost výstižné. Děkuji za nádherný životní příběh přenádherně citovaný... Vy to prostě umíte :-)

Jarmila Komberec Jakubcová 20.2.2023 07:59

Moc zajímavý článek doplněný dobovými fotografiemi.

Alena Velková 20.2.2023 07:50

Poutavě napsaný příběh!

Dana Puchalská 20.2.2023 07:42

Danielo,s chutí jsem si přečetla příběh I. A už se těším na další pokračování. Děkuju.

Anna Potůčková 20.2.2023 07:24

Danielko to je moc krásný příběh a krásně zpracovaný. Četla jsem pomalu na jedno nadechnutí. Když zemřela moje babička, což je řádku let, byla jsem tuším v 1. nebo 2. třídě tak také si pamatuji jak jsme ji do rakve pokládaly sv. obrázky a také karafiáty okolo ní. Hluboce lidský příběh od Tebe za nějž moc děkuji!

Soňa Prachfeldová 20.2.2023 07:16

Také se mi líbí pojetí vyprávění o předcích. Oni jsou naši součástí. Bez minulosti by nebylo přítomnosti.

Vladislava Dejmková 20.2.2023 07:09

Moc zajímavý způsob zpracování krásného příběhu. Je to velmi působivé.

Marie Ženatová 20.2.2023 06:15

Milá Danielko ♥ , ze srdce moc a moc děkuji za překrásný, lidský a velmi dojímavý rodinný příběh. Po ránu mne velmi oslovil - jak formou zpracování tak vřelým citem. V několika úsecích jsem se i já tak vrátila do svého zajímavého dětství a mládí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Fajnšmekr maminka Kateřina

Maminka s námi pobývala v domácnosti již několik let a jak léta ubíhala, nemívala hlad a nechtěla moc jíst. Přitom jsem denně vyvařovala - dle jejího vzoru, žádné polotovary si k nám cestu nikdy nenašly! Naštěstí jsem zjistila, co na maminku platí.

Taťana Veselá

Vzpomínky na dětství po letošním prvním poprašku sněhu

Když jsem se ve středu 20. listopadu podívala u nás v Boskovicích v podvečer z okna, tak jsem ke svému milému překvapení uviděla padat drobné sněhové vločky. Právě jsem se chtěla jít trochu projít. Ale vzdala jsem to a raději si vychutnávala ten milý příchod nadcházejících zimních dnů, a i když se občas opakuji, trochu si zavzpomínala.

Marie Ženatová