Snění jako náhražka

Když jsme v raném mládí navštěvovaly svou pratetu (pro nás jen tetu) v Podkrkonoší, což bylo vždy o letních prázdninách, stalo se pravidlem, že mi teta půjčila na čtení některý ze svých prvorepublikových, pečlivě v truhle uschovaných časopisů pro ženy a dívky. Byla to "červená knihovna", ale název byl myslím Večery pod lampou. Doma bych během roku něco takového nevzala do ruky, ale tady to tak nějak patřilo k mým oddechovým prázdninám, a tak jsem si opravdu pár zamilovaných příběhů půjčila a přečetla. Příběhy s dobrým koncem ve mně přece jen budily dojem, že je i jiný druh mužů než mí jihočeští vrstevníci, kteří se mi občas pošklebovali. Ano, máte pravdu, dnešní časopisy pro ženy - Nostalgie, Staré dobré časy atd. - mají obdobný, i když skoro o století modernější charakter. Ať má jakákoliv žena jakýkoliv důvod něco takového číst, myslím, že nikdo nemá právo se jí za to posmívat. Tím nemyslím Vás.