Chceme randit, ne pečovat. Zralé ženy mají o lásce jasné představy
Ilustrační foto: Ingimage

Chceme randit, ne pečovat. Zralé ženy mají o lásce jasné představy

2. 3. 2023

Výlety, kultura, společně strávené příjemné chvíle a pak se každý odebereme do svého domova. Společné soužití je zbytečné, nic takového už nechceme. To je představa většiny žen ve věku po padesátce, které hledají lásku. U mužů je to poněkud jiné.

Když si pětašedesátiletý Radim po letech single života zkusil najít na seznamce přítelkyni, byl zaskočen tím, že žádná z žen, s nimiž se setkal, netoužila po společném životě. „Myslel jsem, že ženy chtějí hnízdit, spíše jsem se bál, že se mi nějaká hned bude chtít nastěhovat do domku. Vždy to tak přece bývalo, že se ženy chtěly sestěhovávat, vztah oznamovat kamarádkám, vdávat se. Jenže je to přesně naopak. Já hledal trvalý vztah a partnerku na společný život v jedné domácnosti, těm ženám šlo jen o zábavu, o výlety. Chápal bych to u děvčat, ale to byly ženy ve věkovém rozpětí od pětačtyřiceti do pětašedesáti let,“ vypráví.

Dvě z ženy, se kterými se nějakou dobu scházel, se mu velmi líbily. „Jenže se ukázalo, že ani jedna netoužila po společném životě. Chtěly kulturu, pak restauraci, pak doprovod domů, u dveří pusa a já se pak štrachal v noci přes půl Prahy do svého domku. Jim to vyhovovalo, mně to časem přestalo bavit,“ říká.

Mnoho žen, které si dávají ve vyšším věku inzerát na seznámení nebo na nějaký reagují, tvrdí, že hledají partnera takzvaně na ven. Tedy na rande. Když přijde řeč na společný život v jedné domácnosti, zní věty:

Přece se nebudu v mém věku k někomu stěhovat.

Já už se nastarala v životě dost, o muže, o děti, díky, už chci klid, hledám jen někoho, s kým můžu do společnosti, do přírody.

Nastěhovat si k sobě chlapa? Do mého útulného malého bytečku? Aby mi zase někdo říkal, co mám a nemám dělat? Už nikdy.

Chci zábavu, lásku, nechci být něčí pečovatelka. Vím, že to zní sobecky, ale já už se rozházených fuseklí za život nasbírala dost.

Jsou ženy sobecké? Nebo jsou sebejisté a přesně vědí, jak chtějí ve zralém věku žít? Jsou zklamané muži a bojí se jít do nového vztahu naplno? Proč tedy nežijí samy a snaží se seznamovat, když vlastně o vážný vztah na zbytek života nestojí? Nebo stojí, jenže se nechtějí nechat zklamat znovu? Nebo snad třeba mají přehnané sny, iluze, příliš velké nároky, které muži nesplňují?

„Zatímco v mladém věku děvčata více stojí o vážný vztah, o svatbu, zatímco mladí muži se takzvaně nechtějí vázat, postupem času se to ve zralém věku mění. Všimla jsem si toho dokonce i v domovech seniorů. Když se tam klienti seznámí a jsou si sympatičtí, muži často navrhnou, že by se mohli sestěhovat do jednoho pokoje, zatímco ženy odmítnou a chtějí si už zachovat své soukromí,“ říká psychoterapeutka Jana Novotná.

 Čím dál více lidí ve věku kolem šedesátky a výše sice řádí na seznamkách a mluví o tom, že by rádi potkali lásku, pokud se to však stane, do svatby se pak nehrnou. Ze zprávy Českého statistického úřadu Senioři v datech vyplývá, že ročně do manželství vstupuje více jak tisíc osob ve věku 65 či více let, častěji jde o muže než o ženy. „Intenzita sňatečnosti je nicméně v seniorském věku již nízká, zejména v případě žen. V roce 2021 vstoupilo do manželství 1 318 mužů ve věku 65 a více let a  645 žen tohoto věku,“ uvádí se ve zprávě.

Jednašedesátiletá Lenka začala randit s o tři roky starším Pavlem na doporučení svého kamaráda. „Kamarád mi pořád vyprávěl o svém kolegovi, vdovci, jak je skvělý, jak je osamělý, jak by rád vyrazil k moři, na hory a nemá s kým. V podstatě nás dva dal dohromady, jeho žena mě také pořád přesvědčovala, ať se nebojím, že Pavel je skvělý chlap. Bylo to fajn. Ale asi po půl roce Pavel začal naléhat, ať se k němu nastěhuju. To mě vyděsilo. Proboha, proč? Pořád jsem to zamlouvala, vykrucovala se debatám na toto téma, tak navrhl, že se nastěhuje on ke mně. To mě vyděsilo ještě víc. Pavel je totiž opravdu moc fajn, ale cítila jsem, že už ho přestává bavit někam chodit, že byl nejraději, když jsem něco uvařila, upekla a zasedli jsme u něj nebo u mě k televizi. Možná jsem udělala chybu, možná jsem moc náročná, ale já už nechci být ničí manželkou a pečovatelkou, já chci být kamarádkou, parťačkou, nebojím se říct, že i milenkou,“ vysvětluje Lenka. Vztah s Pavlem ukončila a další známost už nehledá. Racionálně to komentuje slovy: „Došlo mi, že by to bylo zase stejné.“

„Skutečně se v poslední době ukazuje, že po partnerském vztahu v seniorském věku mnohdy touží muži častěji než ženy. Zejména se to týká těch, kteří ovdověli,“ uvedla terapeutka Jana Tamchynová.

Někteří muži, kteří se ve vyšším věku pokusili nalézt novou známost, přiznávají, že pociťují zklamání. Takto popisuje svou zkušenost pětašedesátiletý Vladimír, učitel. „Říkal jsem si, že bych si do penze našel kamarádku. Tak jsem na stará kolena začal randit. To víte, učitel má velké možnosti, celý život byly v mém okolí více ženy než muži. Časem jsem si začal připadat jako chodící peněženka. Já vím, že muž platí za ženu, ale když žena chce každý víkend na výlet, na výletě nějakou tu kávičku či oběd, občas divadlo či kino, je to časem neúnosné. A co za to? Nic. Pral jsem si sám, žehlil jsem si sám, vařil jsem si sám, dál jsem žil sám. Ani jednu nenapadlo se zeptat, jestli něco nepotřebuju, jestli mi s něčím nemá pomoct. Jedna mi pak ještě vyčetla, že nejsem dost aktivní, že mě do kultury a výletů musela nutit. No tak jsem pochopil, že už dožiju sám a že to vůbec nebude špatné,“ vypráví.

Příliš pesimistické, ironické a drsné? Inu, takové pokusy o hledání spřízněné duše bývají. A čím je člověk starší, tím těžší to v tomto směru má.

přátelství vztahy a sex
Hodnocení:
(4.6 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Radana Chybová
Že se tomu pánové tak diví? Naše generace žen ,bez ohledu na stupeň vzdělání a pracovní zařazení, skákala kolem chlapů a když ne tak běda.Na konci života toho máme ovšem dost. Když vidím, jak naše dcery a snachy i vnučky šetří s péčí o manžely, jenom jim tleskám.Možná budou jednou na stará kolena přístupnější soužití s novými partnery nežli jejich pošetilé matky a babičky.
Eva Kopecká
Ano, paní Coufalová...asi takhle....to zpohodlnění lze tolerovat i chápat u člověka, který je tátou mých dětí, se kterým jsem zestárla. Neboť mně taky sil přibývat nebude. Oba budeme jen stárnout, jednou omarodí jeden, příště druhý. Ale nechápu to u několikaměsíční známosti. Která umí poutavě vyprávět,co vše má nacestováno, ale s Vámi nevyjede ani do sousedního okresu, aby zbytečně neprojel....
Eva Kopecká
Velmi výstižný článek. Žena najednou není pánem svého času, chce se po ní omezit aktivity, na které byla zvyklá a doma v případě nastěhování pána má stále rušivý element, tedy jakoby permanentní návštěvu. Přidělá si navíc práci s vařením,úklidem a praním. Do toho má pán třeba ještě nějaké blízké příbuzné , přibyde setkávání s nimi. Pokud je situace méně únosná, začnou ji i organizovat ten zbytek volná, který ji zbyl. Dámy, tohle skutečně nemáme zapotřebí. Abych měla pocit, že mám doma chlapa,bez toho se lze dobře obejít. Je to zajímavé, jak takový partner umí dělat nechápavého, jak umí překroutit nějaké informace. Padají věty typu...ale tys neříkala, že jdeš někam s kamarádkou, jo ty si chceš číst, a co mám dělat já, tobě přijde návštěva, no tak já si teda holt sednu vedle, co mám dělat. Člověk je tvor společenský, ale odsud až posud... Někdo musí s někým bydlet doslova za každou cenu. Jasně, že pokud fáma průhledně pána pumpuje coby sponzora a jen ho využívá, nefér to je. Ale jestliže někdo nerozumí větě, že nepotřebuju spolubydlícího ani sponzora a jezdí ke mně denně s programem teplé jídlo čerstvě uvařené a televize, sklouzne se po pár týdnech k modelu manželství po třiceti letech. Pán je spokojený...doma nechal uklizeno a nic se tam nespotřebovává, binec se dělá u partnerky, tam se spotřebovává voda, energie. S oblibou říkám...doma mi samotné nic nechybí a ani mi tam nikdo nepřebývá. Oboje je pro mě důležité.
Radmila Coufalová
Nemyslím si, že je to ze strany žen sobecký přístup. Doba se změnila a ženy pracují stejně těžce jako muži a když přijde čas, kdy lze zvolnit, chtějí si ještě kus života užít. Znám spoustu velmi aktivních žen, které se trápí s velmi neaktivním partnerem, takže když nastane období změny ( rozvod či úmrtí partnera) už to zkrátka nechtějí zažívat znova. Ale pokud by se nový vztah změnil ve velkou lásku, určitě by se společnému soužití nebránily. Pravdou však zůstává to, že řada i původně aktivních mužů hodně zpohodlní jakmile má " své jisté ". A pak jsme zase tam, kde jsme byly...

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 46. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?