Fejeton lavičkový

Aniž bych četla komentáře, první co mě napadlo při čtení článku, " to je ale hezké téma", a hned následoval přetlak vlastních lavičkových vzpomínek. Z dob prázdnin u babičky, kde téměř před každým domem byla lavička na níž posedávali staříčkové ze vsi. Srdeční záležitostí je lavička na zahradě rodičů. Stejně jako ve článku se mi promítly lavičky dospívání. Nyní, v seniorském věku, mám dva druhy laviček, ty přátelské v zámeckém parku a čtyři lavičky "pro zlost." Dvě před gymnáziem a dvě pár metrů od nich přímo před naším domem. Jsou téměř pořád obsazeny omladinou, na niž se ráda dívám, ale pobuřuje mě neskonalý nepořádek, který po nich zůstává. V noci poskytují útočiště řvoucím bezdomovcům. Ale článek je laskavý, pozitivní a tak se vrátím k hezkým vzpomínkám a zážitkům. A o tom to je!

Díky. Dobré téma. Taky něco přidám. U nás na náměstí se scházelo asi deset dědků. Já jsem chodil z garáže okolo a říkal jsem si "tak tohle nikdy", no čas pokročil a občas jsem se zastavil, většinu jsem znal. Takže postupně jsem začal být "domácí". Jenže ti starší odcházeli a odcházeli, no a nejednou jsem zbyl já kamarád Jarouš. Občas se s námi někdo zastaví, ale my teď už několik let chodíme, no a to se nikomu nechce. A to mohlo ještě nějaký čas vydržet. Jen tak na okraj, chlapi nechodí, čest výjimkam, potkáváme čilé ženy různého věku.

Jendo, hezké téma. Lavičky jsou fajn. I když na nich člověk sedí sám. Třeba v parku nebo u vody. Nebo v parku u vody. Mě by jen nikdy nenapadlo poslouchat, o čem se lidé baví. Protože by mě to nezajímalo. Což tě jistě nepřekvapuje. :-)

Pravdivý a zajímavý článek.

Moc hezký článek. Když jsme bydleli v Holešově v paneláku tak jsme bydleli hned u parku, kde bylo pár laviček. Moc rádi zejména v létě jsme tam společně se sousedy sedávali a protože tam bylo také malé pískoviště tak se vyřádil i děti.

Hezké zamyšlení ... Laviček je podle mne zoufale málo, měly by stát všude, kde je to jen trochu možné - pro starší, pro mladé, pro všechny ... Je fajn se chvíli zastavit, nebýt pořád v klusu někam, sednout si, pozorovat okolí - lidi, stavby, nasávat atmosféru ... No, a pro ty nejstarší jsou tu i otázky: můžu se vypravit na procházku? budu si mít kde odpočinout?

Hezky napsáno a jistě to byl v tu chvíli hezký pocit :-)