Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní
příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke
konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv
vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
12.3.2023 16:35
Mladí žijí svým životem a my jim držme palce, ať jim jejich plány vyjdou. Kdo má děti v cizině, má to těžší.
Alena Velková
11.3.2023 21:36
Moje dcera také žije s vnoučaty v cizině, ale naštěstí je v Evropě, takže není tak složité se vídat.
Jana Jurečková
11.3.2023 13:44
Obdivuji Vaše děti, že se nebály odjet do ciziny, daleko od domova. Já jsem kdysi bydlela v Ostravě, byla jsem sama, opuštěná. Po 13-ti letech ještě nevydařeného manželství jsem prchla a dobře jsem udělala. Bohužel obě moje děti tragicky zahynuly, Pavlínka v roce 1994 přecházela cestu tak nešťastně, že ji srazil autobus, bylo jí 12 let. Roman měl v roce 2007 26 let, byl psychicky nemocný a smrt si navodil sám. Dnes už můžu o tom psát, protože je to dávno a už nepláču, musela jsem se s tím vyrovnat a jsem ráda....
Naděžda Špásová
11.3.2023 13:23
Taky máme dvě děti, naštěstí je svět nelákal, jsem ráda, že je můžu kdykoliv vidět, nebo jim zavolat.
Vladislava Dejmková
11.3.2023 11:09
Vnímám to podobněa držim palce.
Daniela Řeřichová
11.3.2023 10:26
Děkuji za sdílení Vašeho příběhu. Jako matka chápu, že chcete dětem umožnit život dle jejich představ. Dneska jsou skvělé možnosti studia i práce v zahraničí a zároveň nic nebrání se vrátit nebo se navštěvovat a neztratit kontakt. Zároveň si dovedu představit, jak Vám chybí jejich fyzická blízkost. Není to jednoduché a držím Vám palce.
Miloslava Richterová
11.3.2023 08:41
Mladý člověk má své sny, za kterými jde, studuje v cizí řeči, pracuje v cizí zemi, jeho děti nejspíš nemluví česky, jeho rodiče zde žijí sami a on je šťastný... Toto by nebyla moje cesta, své rodiče bych tu nemohla nechat na stáří osamocené.
Jindřich Berka
11.3.2023 08:32
Každá věc má dva konce. Já jsem nesmírně rád, že mám vnučky od syna ve městě, kde bydlím. Vidím je, slyším je a můžu je každý den pohladit nebo přitulit. City jsou pro mě důležitější než úspěšnost. Naopak dcera působí na misích v Afganistánu, teš v Sýrii a Iráku.
Jsem sice na ní hrdý. Umí 7 jazyků a pomáhá lidem, ale radost z toho nemám. Jsem také, ale hrdý na sebe, co jsem v životě dokázal. člověk musí mít rád i sebe a své úspěchy...
Hana Šimková
11.3.2023 08:28
Tak držte ty palce. Je to chvályhodné.
