Přemýšlení seniorky: Dovolte nám zažívat pocit, že jsme stále potřební a platní členové společnosti

Paní Nováková, ve svém profilu na Íčku píšete: "Věřím ve skryté možnosti a schopnosti každého z nás a jsem přesvědčena, že jejich poznáním a využíváním najdeme každý tu pravou cestu ke šťastnému životu. Velmi si vážím toho, že dostávám dovolení otvírat zaprášené dveře a smím být svědkem zázraku prozření. Koučink považuji za účinný způsob, jak nejen najít a pojmenovat, ale skutečně naplnit naše vlastní sny. Učím se pokoře, abych dokázala respektovat, že každý má právo vnímat, po čem touží, a to po svém. (Ať už je to úspěšné plnění náročných firemních úkolů a budování vytoužené kariéry, nebo třeba „objevování smyslu života“, výchova dětí a řešení problémů v rodině, a nebo motivace ohrožených pacientů změnit svůj „nezdravý“ způsob života a přijetí skutečné odpovědnosti za svůj další život.) Průlomové pro mě bylo poznání, že v mozku se aktivují úplně stejná centra při ohrožení našeho sociálního postavení ve skupině, jako při skutečné fyzické bolesti a pochopila jsem, jak je důležité vyhnout se direktivním příkazům, detailním instrukcím a nevyžádaným radám. Vydala jsem se na novou cestu poznávání a cítím velikou potřebu hledat, objevovat, sdílet a pomáhat s hlubokým zájmem o životní hodnoty „druhého poločasu“ a jak k nim hledat cestu prostřednictvím koučování." Přeji vám, abyste svou cestu ke štěstí našla, ať už s koučováním nebo bez něj.

Paní Štěpánková má asi mindráky ze školy. Také chodím na U3V, už poněkolikáté. Je skvělé dozvídat se stále nové zajímavé věci. A navíc ve společnosti spokojených veselých lidí. Je dobře, že tam paní Štěpánková nechodí. Nebylo by nám s ní dobře. Ať klidně navštěvuje školku.

Všechno je to o tom, jak to má člověk nastavené v hlavě. A taky v srdci. Protože- co člověk, to jiný názor, a tak vůbec není nutné někoho druhého prosit, aby mi něco dovolil:-) Pro společnost jsme udělali dost a ted je čas si ten život užít podle svého ,pokud to alespon trochu jde a to i s různými bolestmi a omezením.

Mrzí mne to rovněž, ale problém je ta forma množného čísla, názor autorky uznávám, jestliže má tyto pocity, jsou její, ale já tam nezapadám, žila jsem a žiji jinak. Přijala jsem své stáří, není to lehké, ale snažím se ho prožít podle svých představ. Totéž přeji i autorce.

Z mojí strany nejde o negativní reakce, pouze o vyslovení odlišného názoru, nikoliv však sympatií, či antipatií k danému autorovi, či autorce. Každý má právo napsat svůj názor, ale ne každý umí odlišný názor na výplod své mysli strávit. Než aby si jeden přiznal vlastní neschopnost tolerovat, raději žádá toleranci od druhých. To je hezká představa demokracie :-)

Mrzí mě tolik zbytečně negativních reakcí na článek paní Novákové. Není dvakrát optimistický, ale je v něm dost pravdy. Každý má právo na svůj názor. Rozhodně je mi milejší než dřívější rádoby vtipné urážlivé články pana Váchy (Prymula,Zeman), kterým jste mnozí tleskali a redakce je tolerovala. Možná by to chtělo více tolerance, když prý máme tu demokracii. Zrovna to je to, co mě odrazuje od toho napsat vlastní článek, možná ohledně faktů zajímavý, ale pro mnohé zřejmě kontroverzní.

"Dovolte nám zažívat pocit, že jsme stále potřební a platní členové společnosti" Mně to nemusí nikdo dovolovat. Pocit potřebnosti zažívám denně a jsem ráda, že mohu svoji úvahu, postoj, bilanci, svoji životní zkušenost, své vnímání světa sdílet na íčku, je to taková moje U3V :-). Protože žiji svůj život, tak píši za sebe, nikoliv za davy nespokojenců, kteří si nevědí se životem rady.

Díky íčku zde každý může sdílet svou úvahu, postoj, bilanci. Každý žijeme svůj jedinečný život, každý máme jinou mentalitu, jinou životní zkušenost a jiné vnímání světa. Přeji autorce článku spokojenost a radost ze života.

V 74 letech pro mě stárnutí není těžké a už vůbec ne boj. Pro skutečnost, že smrt je novým začátkem, je ateismus výhodou. Na stárnutí nemám čas, ono být ženskou, mít jen dvě ruce, na starost barák, zahradu, domácnost, dlouhodobě nemocného manžela, v této situaci se o nepotřebnosti nedá hovořit. Pro mě osobně by U3V byla ztrátou času.

Koukám že jsem první muž v diskuzi. Ano mám skoro úplně stejně pocity a jsem podobný ročník 55.Umeni stárnout je to nejtěžší co život nám připravil,je to boj o to těžší že je předem prohrany a to těžší že jsme ateisté a nevidíme ve smrti vykoupení a začátek nové cesty.kazdy se a tím musí nějak poprat.s paní autorkou bych se rád poznal osobně. Její článek považuji za velice trefny.