Přemýšlení seniorky: Dovolte nám zažívat pocit, že jsme stále potřební a platní členové společnosti

Jsem také ročník 1957, ale vůbec to takhle nevnímám. Jsem spokojená a nikomu nemusím dokazovat, že jsem ještě potřebná.

U3V je trapas. Hra na něco, co není pravda. Důchodci a důchodkyně si hrají na studenty VŠ. Měli by si uvědomit, že dalším stupněm je tak řečená školka pro důchodce, tedy denní stacionář. A konečnou je v lepším přžípadě domov pro seniory, v horším LDN.

Co bych měla říkat já? Jsem ročník 1944, neměla jsem sourozence, bohužel ani děti. No a co? Musím žít dál, naštěstí mě máma naučila se postarat sama o sebe a to je nejdůležžitější.

Milá Lenko, to jste to dostala ze všech stran...já už to znám... a přitom jste si s tím dala takovou práci, že? A myslela jste to dobře, udělala jste svoji vlastní analýzu současného stavu jedné z nejpočetnějších skupin obyvatelstva, která bude stále růst a budou v ní stále náročnější a více či méně oprávněně sebevědomější jedinci, kteří mají potřebu sdílet své úhly pohledu a reagovat na ty ostatní, ať už pozitivně či naopak kriticky, což je samozřejmě mnohem častější jev. Jak jinak? A právě proto znovu a znovu blahořečím našemu milému Honzíkovi Raškovi, který je teprve ve středním věku, a přesto pro nás navzdory nejrůznějším překážkám hýčká tento portál, aby měla konkrétně naše seniorská podskupina, tj. "rané stáří" (tzv. vyšší věk 60-67) prostor prezentovat své názory a zapojovat se aktivně do diskuzí na pokud možno noblesní úrovni. A to je přece úžasné! Dokonce se tady objeví tu a tam i zástupci středního věku (45-59), stejně jako se účastní i akční podskupina ve věku pokročilém (nejnovější označení pro ně je šetrné "very old"), a zahrnuje pisatele a čtenáře ÍČKA ve věku 75-89 let. Dlouhověkost pak platí pro naše seniorské souputníky nad 90 let, přičemž věk mezi 75ti až 90ti je označován krásným českým názvem "kmetství"!!!! Potud mé nejnovější poznatky z jedné přednášky prvního semestru psychologie na U3V, na kterou se od října minulého roku belhám o berlích každý druhý pátek. A máte pravdu, Lenko, je tam spousta zbytečných témat, která nepotřebujeme k životu, např. "Epigenetická dědičnost traumatu" nebo "Behaviorální genetický systém", ale je to super! Vyrazíme si s kamarádkou do centra, přidáme lehký obídek nebo kafíčko a máme skvělý pocit. Víte, jak jsou ty semináře natřískané? Skoro samé studentky, chlapa aby pohledal... Ti nás učí! Představte si, že jeden z přednášejících, pětasedmdesátiletý pan PhDr. Oldřich Čepelka je právě jeden z íčkařů!! A jeho lednová přednáška "Veřejně prospěšné aktivity starších lidí" byla zrovna jedna z nejzábavnějších. Formou i obsahem. A protože jsem pilná studentka, jen o dva roky starší než Vy, tak dám k dobru i všem ostatním jeho motto: "Stáří není problém, je to příležitost". Takže díky, Honzíku, že nám dáváš tuhle šanci ke sdílení!! A teď už dost, musím totiž dokončit přípravu k besedě, která proběhne 17. května ve 14 hodin v rámci Týdne pro rodinu na zámku v Brandýse nad Labem. Budu sice pajdat, ale tohle všechno tam probereme. Tak kdo to nemá daleko a nechce mě kritizovat, že si dělám reklamu, těším se na viděnou!!!! P.S. A je pravda, že jaký si to uděláš, takový to máš...

Jsem na rozpacích, o čem ten článek vlastně je? Je to ufňukané a takové bezobsažné shrnutí vlastních pocitů. Jsem ročník 1951, starám se o manžela, který mou pomoc potřebuje i když není nemohoucí. Snažím se přesto abychom byli v rámci možností aktivní. Chodím už spoustu let na U3V a nevadí mi, že nabyté informace už asi nevyužiji, to ani mladá generace nemá zrovna zaručené. Ano, těší mě setkávat se s lidmi stejných zájmů. Mám koníčky a těmi si zpříjemňuji život. Prostě žiju, nenaříkám, nefňukám. A Mirek Dušín mi byl ukradený v mládí a je mi ukradený i dnes. Poslední odstavec začíná větou: "Měli byste vědět i vy mladí, ..." Milá paní, nejsou všichni mladí nevšímaví, zlí a nenávistní. Článek se mi fakt nelíbí třeba i tím, že autorka si dovoluje používat množné číslo a své vlastní názory prezentuje za ostatní seniory.

Paní L.Kočandrlová mi píše z duše. Jsem také ročník 1955. Dál není co dodat.

Nedočetla jsem až do konce, článek mne nezaujal...

Úplně mi není jasné, komu je článek určen...pokud mladým, tak ti ho zde určitě číst nebudou, a kdyby si ho přeci jen přečetli, museli by nabýt dojmu, že jsme zneuznaní lidé, kteří si umí jen stěžovat...máte pravdu, že jsem stejný starobní důchodce jako moji rodiče, ale to mi přijde docela úsměvné...

PS. Mirka Dušína jsem opravdu nemilovala, z ničeho uvařit fakt neumím a pod tlakem jsem taky nežila. Chodila jsem na zábavy, s klukama a na mejdany. Na tohle vzpomínám.

Nevidím důvod, proč bych se měla někoho dovolovat jak mám žít. A kdo by mi to měl dovolit? Dnešní mládež, nebo naše děti? To je spíš k smíchu, žiju si tak, jak to vyhovuje mně, o nic se nemusím nikoho prosit. Mám manžela a finančně jsme na tom líp, než když jsme pracovali. Přeji všem seniorům dlouhý život a vlastní rozum.