Přemýšlení seniorky: Dovolte nám zažívat pocit, že jsme stále potřební a platní členové společnosti

Když už jste zmínila WHO, není to náhoda, že byla založena v roce 1948? Všechno je jejich dlouholetý plán, jak plnohodnotné jedince přetvořit, z jedné strany na masu otroků a z druhé strany na stádo poslušných oveček. V tomto roce to byl poslední hřebíček do rakve, je mi líto.

Jen pro pořádek, pokud jste se narodila v roce 1957 vychovala 2 děti a pracovala 35 let, byl Váš důchodový věk 60 let a cca 8 měsíců... a ne 64, jak je uvedeno v článku.

Bylo mi tenkrát 22 let, studovala jsem a jezdila jsem za babičkou do domova důchodců. Bylo jí 95 let. Dívala se na svoji vnučku, které otec (babiččin syn) i matka zemřeli. Sledovala, co jí říkám a pak pronesla jednu větu "Promarnila jsem život". Nechápala jsem, co tenkrát říkala, chlácholila jsem ji, že přece byla v Itálii v mládí, kde si našla dědečka, že zažila dvě světové války, tak ví, co je život..... Dnes začínám chápat, co tím myslela..... Pokud starý člověk dokáže odpustit vše, co mu kdo kdy udělal, dívat se na život s láskou a porozuměním, projevit laskavost a pochopení, když ti mladí padají "na hubu" a zmítají se v tlaku doby, to je asi to, co dává starému člověku hodnotu. Kéž bych jednou toho byla sama schopna.....

:-) Současný náš společenský řád si žádá generační rozdělení stylem třídění plevele a zrna; je třeba tržně zhodnotit seniorský potenciál, třeba katastrofou a potřebností pohotovosti k prosté práci... :-)

Spokojenost s vlastním životem a pocit užitečnosti si každý musí zařídit sám a nemůže žádat, aby mu ji zařídil někdo jiný.