Ilustrační foto: Pixabay

Dnes bylo včera

28. 3. 2023

Když jsem byl dítě, tak jsem věřil, že ze světa neodejdu. „Můj život přece nemůže nikdy skončit,“ jsem se bláhově domníval. Čas se mi zdál dlouhý a věčný.

stárnutí věk

Autor: Jindřich Berka

Hodnocení:

(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 30.3.2023 11:11

A takový je život. V mládí jsem se takovými úvahami nezaobírali. Že by moudro šedin? :-)

Lydie Jakubcová 29.3.2023 14:41

Ano mam to stejne ale vek bych ubrala nejstastnejsi ctyricet az sedesat let Ano mohli jsme tak zit drive ale kdo v mladi takhle premysli...

Zdenka Soukupová 29.3.2023 13:23

Ano, taky to tak cítím. Ale na druhou stranu je dobře, že ta zpátečka nejde zařadit. Myslím, že bychom pak zase dělali jiné chyby a vlastně by se nic nevyřešilo. Myslím, že ten náš "životaběh" je nastaven správně. A popsaný je krásně, Jindro.

Marie Měchurová 29.3.2023 12:16

Taková je životní realita, a proto se snažíme ze života urvat všechno, co se ještě dá. Hezky jste to popsal.

Alena Švancarová 28.3.2023 23:15

Život se,bohužel,nedá žít nanečisto.A to si uvědomujeme až ve vyšším věku.A začínáme si všímat těch maličkostí ,která se dříve nezdála důležitá,byly jiné věci.Ale tak to prostě je a ted díky za každé nové ráno,díky za každý den.

Jana Jurečková 28.3.2023 19:27

Krásně a pohodově napsáno. Je mi 65 let a užívám si volno a čas, který jsem dřív neměla. Byla jsem v jednom kole, ale pořád se bylo na co těšit...Byly i smutné etapy života, proto už bych se ani vracet nechtěla. Stačí mi žít přítomností. Ale váš článek mě moc potěšil, díky.

Alena Velková 28.3.2023 17:45

Mám stejné pocity "...Vnímají to pěkné, co přehlíželi a všímají se věcí, co neviděli..." to jste napsal velmi přesně.

Jana Šenbergerová 28.3.2023 15:29

Pracuji na tom, abych si to pamatovala, až se zase narodím. :-) V tomto životě jsem si vzpomněla až kolem čtyřiceti.

Jan Zelenka 28.3.2023 15:10

Život vnímáme v souladu s jeho realitou a naším způsobem vnímání. Ale i ve věku seniorském je stále pro co žít.

Miloslava Richterová 28.3.2023 13:24

P. Berko, děkuji za zamyšlení, ale nemyslím si, že bych dříve žila nějak hůře, život mám pořád stejně ráda.

Zpět na homepage Zpět na článek

Devadesát tři let. Věk, kterého se chce dožít většina Čechů

Nebýt závislý na pomoci druhých. Mít kontakt s rodinou. Moct si dopřát zábavu, koníčky. A to až do devadesáti tří let. Pak to můžeme s klidem zabalit. Taková je představa většiny Čechů o ideálním stárnutí. Přitom mnoho z nich dělá vše pro to, aby se jejich sen nesplnil.

Vratislava Hofmanová, redakce

Jak jsem se dožila osmdesátky

Tak tenhle rok jsem se dožila osmdesáti let. Od těch mladších ke mně doléhaly věty, jako že je to krásný věk a že na to nevypadám. No, mám zrcadlo a docela dobře vidím.

Hana Šimková

Stárnout neznamená hloupnout

Slavný klavírista Arthur Rubinstein v devadesáti letech v pohodě vystupoval v americké Carnegie Hall. Když se jej novináři ptali, jak je možné, že je vtak vysokém věku ve vyšší formě než mnozí o čtyřicet let mladší klavíristé, odpověděl:

Vratislava Hofmanová, redakce

Cesta životem

Tak jsem se vydal na cestu! Nehledám ale nějaký, až vznešený cíl. Cíl je vlastně konec takové cesty…

Jan Zelenka

Můj seniorský den aneb stáří

Když jsme byly se sestrou dětmi, vyrůstaly jsme s mamkou a babičkou na Vinohradech u Riegrových sadů v Praze 2. Byla to poslední ulice na Vinohradech, za námi už byl Žižkov. Nakupovat jsme chodili všichni na Žižkov, obchody byly v blízkosti našeho bydliště.

Ingrid Hřebíčková