Carpe diem, senioři

Taky se scházíváme ze spolužáky ze ZDŠ, z gymplu i z nástavby. Máme z toho radost,člověk je bere jako dávné známé a spojují nás určité stejné prožitky. Musím přiznat,že jsme před lety jednoho spolužáka hromadně nepoznali,tak nějak nás zmátly bílé vlasy a fousy....

Hezké čtení! Jen mne v článku zarazilo, že se někteří spolužáci nepoznávali ... Když jsme měli sraz (jen naše třída) poprvé po čtyřiceti letech , poznala jsem všechny - holky se skoro nezměnily (jen jedna malounko přibrala, ale pořád to byla Hela :-)), kluci teda zmužněli, objevily se šediny, pleše, či vousy, ale pořád byli k poznání ... Nebyl problém každého poznat dle vzhledu a , vím, že jsem si na srazu uvědomila, že je všechny poznávám i po hlase - okamžitě mi ty "ušní" vzpomínky naskočily ... Při srazu po padesáti letech to bylo stejné - no, a letos nás čeká 55 , už se těším ...

Jano, moc hezky popsané setkání. My máme letos 50 let od maturity. Hrozné číslo. Kde jsou ta léta, kam tak rychle zmizela? Ale nic si z toho neděláme. Máme připravený sraz s veselým programem a všichni se těšíme. Scházíme se tak jednou za dva roky a vždycky je to moc fajn. A se základkou bude velký sraz příští rok.

Na základní i střední školu ráda vzpomínám a srazy máme s obou pravidelně. Setkává se nás dosti. Ze střední máme nyní již každý rok a už se těším, je to 21.4.2023.

Díky za pěkný článek. Se spolužáky ze ZDŠ se scházíme celá léta, pravidelně a rádi mezi sebou máme i naše milované učitele, mají to tak všechny ročníky, které je i s p. ředitelem zažily. Měli jsme bezvadnou partu hlavně díky nim, vedli pro nás kroužky, hráli jsme divadlo, fotografovali, zpívali ve sboru, věnovali se turistice, pěstovali na školní zahradě, vyráběli různé výrobky v zimě. Takovou školu bych svým vnoučatům přála a ne se šikanou, jako dnes. Nedivte se, paní redaktorko, že nesouhlasím, když napíšete, že moje mládí za moc nestálo, nic o tom nevíte a pořád to opakujete. (Promiňte, Jano, napsala jste to moc pěkně.)

Tak to jsme se občas nejspíš potkaly někde na chodbě nebo v jídelně... Na 3. ZDŠ v Litvínově VI jsem chodila v letech 1962 - 1971. Zdravím a aẗ se vydaří i ten další sraz!

Krásně popsané pocity z let dávno minulých. Na vzdory skutečnosti, že pro mě 4 roky školní docházky na II. stupeň ZDŠ byly nejtristnějším obdobím mého života, jsem od prvopočátku pořadatelkou třídních srazů, na které zvu všechny. Slovy jednoho spolužáka, srazů se pravidelně zúčastňují "bouďáci", premianti, kteří to "někam" dotáhli nikoliv. Tak uvidím, třeba nás 15. dubna překvapí :-)

Moc hezký optimistický článek. Fotografie ze základky mám všechny. Ale škola již neexistuje a nikdy se nepodařilo uskutečnit setkání, i když jsem snahu měla. Vám přeji i další pěkný sraz.

Měli jsme poslední setkání ze ZDŠ těsně před kovidem, tak snad se letos sejdeme. Je moc fajn, se se všemi vidět, vidět, jak na nás čas zapracoval, ale stačí první slůvka a hle, polřád je to ta samá Hana, Jana, Dana, jen o životní příběhy zralejší.

Společné fotografie třídy ze základky mám, ale nikdy potom už jsme se nesešli. Jak jsme to jenom dělali, že bylo tolik dětí ve třídě a fungovalo to? Krásné vzpomínání :)