GLOSA: Nepustím si stáří k tělu, ještě ne!

zdravím....díky za pěkný článek....jsem 80+ a také se ještě nechci vzdát bez "boje",a že to někdy hodně "dře".Nejhorší je to v zimě,ted na jaře už dle možností "řádím" na zahradě,dělám si sama sadbičku paprik a rajčat a to i pro snachu a vnučku,takže toho trochu je .Také ještě nechci rezignovat,mám letos v plánu 3 pětidenní dovolené v Čechách,k moři ,i když bych chtěla si již netroufnu.Takže sumasumárum"ještě je to dobrý".

Paní Jano, 14:23, to je pěkné :-)

Když mi bylo čtyřicet pět, potkala jsem dětského lékaře, ke kterému jsem docházela s dětmi. Dali jsme se do řeči a mimo jiné přišlo na věk. Řekl, že už mu je 74 a já na to, tehdy s notnou dávkou drzosti, "Co je to proti věčnosti.", aniž bych tušila, jaké moudro ze mě vypadlo. Celý život jsem slýchala: "Ve zdravém těle zdravý Duch." Za krátko mi bude 74 a vím, že je to obráceně. Totiž bez zdravého Ducha není nic, ani zdravé tělo. Krom vnoučat mi "babi" zatím nikdo neřekl a když mě někdo osloví "mladá paní", to mě docela baví, protože se tak cítím a vím jak vypadám. Ať to má kdo chce jak chce, pro mě je věk jen číslovka.

Ještě před několika roky jsem se radovala, že mě považují za mladší, dnes na mně už revizor nechce ukazovat občanku, když jedu zdarma. Dřív bych radostně podupávala celou trasu metrem, že mě nikdo nepustil sednout, dnes se hned usadím. Dřív bych vyhledávala nějakou atraktivní barvu na vlasy, která by mně nedráždila pokožku, dnes mám odrost na celé hlavě. To ale neznamená, že rezignuji na život. Pouze mě nezajímá jen povrch.

Mě se stáří neptalo. Přišlo, sedlo, zůstalo. Máme spolu dohodu, nevezme mi pohodu. Občas hostí ho mé kosti, jindy srdce, je to k zlosti. Tělo se s ním seznamuje, můj mozek ho ignoruje. Já i ono víme svoje, netřeba žádného boje. Nevezme mi moji víru, jednou opustím ho v míru.

Stáří přichází pozvolna, jako nezvaný host, takže je možné, ba nutné, to vzít na vědomí. Nejsme v tom sami. Důležité však je, něčím smysluplným tuto dobu naplnit. Já se o to snažím, i přes neutěšený zdravotní stav. Díky za pěknou úvahu, paní Kollinová.

Souhlasím s Ivanou, skvěle napsáno. Taky se snažím ty přibývající roky trochu ignorovat. Někdy to jde líp, někdy hůř, ale průměr je víc než dobrý. Jano, doufám, že tu uvidíme fotku v těch nových šatech. ☼

Pěkný článek, také nerezignuji. Snažím se stále proti něco dělat. A babi také nesnáším, jsem babičkou jen pro svá vnoučata.

Také s věkem bojuji,jasně ,že mladá nejsem,ale slovo stará nemám ráda.Dělám co mohu,aby se na mě dalo koukat,dělám si malé radosti a hned je mi o pár let méně.A snažím se hýbat.Nechci nadávat,že stáří za nic nestojí.I na něm se dá najít to hezké.Musíme to chtít vidět.Lépe to napsat neumím.

Pane Dostále, dneska kladné body :-))