Řeči řeči řečičky

málem jsem upadla, když jsem byla coby rozumu pobírající u kamarádky a maminka jí říkala děvko :-o samozřejmě v dobrém slova smyslu, takže asi něco jako "kurvy moje", no rozum mi to nebere :) a taky jsem si vzpomněla, když jsme dali nějakou velkou ránu, tak to byla pecka nebo ďaha!! :)

:-) Ty "kurvy", to je síla, to smějí láskyplně říct jen tři lidi na světě: obě babičky a matka.

Hezky jsem si zavzpomínala. S jazykem jsem občas taky mívala problém. Když jsem se přistěhovala do Bolehoště, bylo mi pět a hodně slovům jsem nerozuměla. Poprvé jsem slyšela o binovačce, ďoučeti, kůtěti, stouce atd. A když jsem se vdala na sever Čech, to už mi bylo víc, tak jsem poznala somráky, kaltnu, šifonér a bulánek. Ještě žufánek. a radvanec. Ovšem nemohu zapomenout na dotaz mé dcery, která se tu už narodila. "Mami, co to je kurva?" Babička (manželova) s oblibou říkávala o našich dcerách " ty moje kurvy." A ještě jeden dotaz "vypadáš jak děvka furiantská". No, jak byste to dcerkám vysvětlili? Jo, ta čeština. Nezáleží co řekneme, ale jak a komu.

Moc pěkné a zábavné. Říkalo se "dávej bacha na Karla Vlacha" ,dodnes nevím,jestli Bach, ten hudební skladatel /to mě fakt napadlo až teď/,nebo spíše Bach, ten "absolutista" za Rak.-Uherska. Nebo co? No ,prostě,dej si majzla. Dnešní mladí stejně nevědí, ani kdo byl Bach I, Bach II, ani Karel Vlach. natož nějaký "majzl". mm

Pro mne je od dětství doteď zametací košťátko portvišek a miska pro kočky naplík. Možná si ještě vzpomenu na nějaký unikát.

U nás se říkalo Nerozcapuj se (když se dítě tzv. předvádělo, trochu pitvořilo, aby vzbudilo pozornost), Nehlotoň se na židli, na gauči (když jsme neseděly klidně a vrtěly se, případně si sedaly na nohu), Co se s tím tak vohavíš (když nám něco zbytečně dlouho trvalo), Nebrýkej tak (když jsme blbly a hlasitě vyjekly). Mluvila tak starší generace, babička nebo prateta.

Mně říkali doma, nelitej jak šuspajtl, babička caso říkala o někom, bože bože kams dál duši, žes ji nepřiplesk, to je ale chomout, nebo švajnhunt, nebo když se něčemu divila, du mein liber Augustin. Bylo toho dost.

Ještě jsem si vzpomněla,že asi do 13 let jsem byla pro mámu žabka a chtěla mi v obchodě koupit nějaké pěkné skampolko.....

Zajímavé vzpomínání , Dodnes používá výraz "jít na wécečko". Oblíbený u mého otce.

Jako děti - Zuzka a já - jsme s rodiči bydlely v Podkrkonoší, tam jsme v rodině i od lidí v okolí slyšely spoustu neobvyklých výrazů. Třeba menší drobnější holka byla hůdě, někomu se posmívat, napodobovat ho, bylo přemázat se po něm nebo dělat si vochcapky. Kdo by dnes byl rapl, byl by dříve poťachta, trochu víc se napil mrmola - byl namrmolenej. Když někdo z dětí upadl, udělal metáka, nezvedené děti dělaly vyrvál. Něco umět, ale nijak mimořádně, bylo obstojně. Pes mrcal vocasem, jídlo na plotně se mohlo přismrcnout... musela bych ještě dál vzpomínat, myslím, že takhle to zatím stačí.