Říká se, že změna je život. A já tu změnu nyní rád udělám. Místo obvyklé glosy nabízím dvě básně. Tu první jsem napsal na svých plzeňských studiích někdy ve dvaceti letech. Vyšla v mé knize básní Okno do zahrady. Druhá báseň je docela čerstvá. Je z letošního roku. Holt, ten ubíhající čas mne pořád nějak pronásleduje.
*
TVÉ BÍLÉ TĚLO
1964
Tvé oči šípy do neznáma,
kde svítí miliardy hvězd,
tvé černé oči, dlouhé vlasy,
tvé jméno, které vepsal jsem
do prachu cest.
Bělostné tělo do tmy září,
i náruč noci ztišila svůj hlas.
Tvůj plachý úsměv voní touhou,
na chvíli spolu zastavíme čas.
ZIMA
2023
Domy se ulicemi plouží,
do vlasů padá mokrý splín,
svět zarytě brouzdá se louží,
já však po modrém moři sním.
Když po horách zavanou bóry,
objímám moře, stokrát zas,
po vlnách pouštím metafory,
na malou chvíli vracím čas.
*