Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Jsem téhož názoru jako Hana Ř. a Marie P., jak si představujete, že vám budou říkat nebo jak se u vás budou cítit? Určitě si budou připadat cize a nevítaně. Snacha má kamarádku a její syn je stejně starý jako můj vnuk a když se u mladých potkáme tak mi říká také babi. Děti často přejímají oslovení svých vrstevníků, zejména ti mladší. A když chodí děti ke mě na zmrzlinu, tak říkají, že chodí za zmrzlinovou babičkou a říkají mi babi. Většinou jak dojdou do určitého věku mi začnou vykat a oslovení babi už odpadne. Až na dvě děti, které mi říkají babi i když jim je 12 let. Stejně tak dcera od sousedky mi od malička říkala teto, a dnes ji je 40 a jsem stále táž teta. Oslovení babi, babičko by mě teda i ve vašem případě potěšilo, pokud by se chovali slušně, protože by bylo poznat, že jim je u nás příjemně. Ale je to můj názor

Oslovení babičko mi připadá moc hezké, i když se cítíte mladě a aktivně. Vnoučátka ještě nemám, ale osobně by mě to také spíš potěšilo, kdyby mi děti od partnerky syna říkaly babičko. "Vyženěné" děti to také nemají zrovna jednoduché co se týká vztahů v rodině, tak proč jim ještě ukazovat, že o ně nestojíte. Naopak mi připadá nemístné, aby oslovovali třeba jménem. Jste prostě věkem babička, tak proč si hrát na tetu :-). Mějte hezký den a neřešte zapškle nesmysly s kamarádkami. Hlavně, že si máte společně na co postěžovat.

Vy jste divná. A jak by Vám měli říkat? - cizí paní? To slovo babička je přece jedno z nejkrásnějších slov, hned po mamince. Já jsem často ve společnosti jiných dětí, třeba když se sejdou moje vnoučata s kamarády, a za největší poctu považuji, když mi i ty cizí děti řeknou babičko . Je v to projev uznání , lásky a radosti.

Vím, že stav "tvoje děti, moje děti, naše děti" určitě není jednoduchý, i když sama s tím zkušenosti nemám (naštěstí), ale myslím si, že bych byla ráda, kdyby mi v případě nové rodiny některého z potomků i "cizí" dítě říkalo babičko - brala bych to jako znamení, že je nová rodina v pořádku a "nové" dítě se cítí dobře a líbíme se mu i jako babička a děda ... Jak by nám jinak mělo říkat? Křestním jménem? Nebo paní, pane?

Spíše by mi bylo líto, že mi "vyženěný vnuk, či vnučka, babičko neříká... Dokonce sestřenice mé vnučky, když přišly spolu k nám, mne oslovovala "babičko". Teď už je dospělá, tak mne osloveje jinak, ale tenkrát mi to připadalo milé ♥