Ilustrační foto: Pixabay

Straka a kuřecí polévka

1. 5. 2023

Koupila jsem kuřecí maso na polévku. Kůžičku jsem stáhla a nechala osmahnout na pánvi. Vím, že se to nemá, že je to nezdravé – ale když je to taková dobrota! A jednou za čas…

Můj příběh

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5.1 b. / 29 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Taťana Veselá 1.5.2023 10:52

Potvora jedna!! I když do pudinku zobák asi nestrčí :) ale jeden nikdy neví...

Jan Zelenka 1.5.2023 09:27

Věrko, znám to přímo od tebe. Ale vyřešila jsi to dobře. Asi bych to udělal stejně. Já s tímto problémy nemám. jednak tu nejsou žádní ptáci, až na dva holuby a jednak mám lodžii zasklenou. Také tam dávám chladit jídlo.

Anna Potůčková 1.5.2023 09:13

Ne nadarmo se o strakách říká že jsou to zlodějky. Při čtení Tvého článku jsem si vzpomněla na jedno lonské čapí hnízdo, kdy čápice dráčkům do hnízda donesla něco jako steak. Možná to také tehdy ukradla někomu při grilovačce. Ty jsi to vyřešila moc dobře.

Alena Velková 1.5.2023 08:54

Výborné řešení :-))

Libuše Křapová 1.5.2023 08:37

Jo jo :-) Věrko, jsi dobrá kuchařka. I strace u tebe chutná :-)

Vladislava Dejmková 1.5.2023 08:33

Straky jsou pěkně drzé potvůrky. U nás ve městě jsou přemnožené, člověk je vidí všude. Pozoruji je z okna, kde mám výhled do staré zahrady. Někdy jich tam bývá i kolem dvaceti. Věci také chladím na balkoně, ale většinou je přikrývám pokličkou. Já vím, chladnou pomaleji...

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá