Jak se člověk stane důležitým

Pane Dostál, pro mě jste ztráta času. Já nepíši pro vás a nejsem snaživý. Pouze čtivý a to vy neumíte, proto závidíte. Byl bych rád, kdybyste mě vynechal. Mě ty vaše kecy nezajímají. Nechci se tady hádat. Mám rád pohodu. Jindra

Neměla jsem to "štěstí" absolvovat v 7desátých až 8desátých letech víkendové školení mladých komunistů v zámku Vinoř, ale po přečtení tohoto agitačního článku si umím představit, jak dnešní "zkušení" předávají své zkušenosti nastupující mladé generaci. Obzvláště, když mi známá, která v dotyčném "školícím" zařízení dělala uklízečku, vyprávěla, jak po víkendovém školení vypadaly ložnice školených a školících a kolik lahůdek, krom platu, si za úklid donesly domů. Skvělá zkušenost!

:-) :-) :-) :-) :-) .................................................... :-)

:-) :-) :-) Heleďte, pane Bérka, skočil jste mi na špek, aniž bych ho na vás speciálně líčil - váš přípisek je skvostnou tečkou za podobenkou, kterou jste svým psaním nabídl. Obsah nechávám stranou, ostatně jsou v něm klišé a tautologie, kterým vévodí snaživý duch autora háklivého i na taktní upozornění. Dejte se na hermeneutiku a exegezi, a přejde vás chuť exhibovat žinantními moudry. :-) Sám si dávám taky majzla, ale na i60 mě každou chvilku někdo odhalí... :-) :-) :-) Za studentských časů jsme některým textovým pokusům říkali "mrd vola" a bavila nás představa pohlavní snahy kastrovaného bejka :-)

Pane Dostál, vy jste si asi můj článek špatně přečetl. Já nejsem důležitý člověk, právě proto jsem článek psal, protože se mi to nelíbí. Píši o sobě jenom proto, že se se dělo i za socialismu. To vás, ale nezajímá. Vy chcete útočit, bojovat proti někomu. Je mi vás líto. Psal jsem vám několikrát. Když se vám mé články nelíbí, tak je nečtete. Už mě serete a máte štěstí, že jste schovaný v etéru. Já vás nenapadám a jste pro mě vzduch. Vaše výplody nečtu ani neanalyzuji ani nekritizuji. Asi je to váš koníček srát a otravovat normální lidi. Negativní energie vás jednou otráví. Jindra

:-) ... aneb Jak se píše autoportrét :-)

Paní Caklová, opět jste mé psaní nepochopila. Asi máte nízké sebevědomí nebo jste zlá. Jinak vám přeji hodně zdraví. Jindra

Lidé co něco umí a mají v sobě hodně empatie, se nikdy nepovyšují nad druhé i když jsou na vysokém stupínku důležitosti nebo zaměstnání. Rauty a pohoštění v různém provedení, mohutným i skromnějším probíhají všude. Velká pýcha, potom dopad na zem to je tvrdé pro člověka, který si myslí že je něco víc. Není nad normální život.

Nikdy jsem se z nějakých důležitých, nadřízených a dejme tomu známých osob ,třeba ředitelů,šéfů, herců a spisovatelů, různých namyšlených podnikatelů, nepotento. S každým jsem v rámci své práce vycházela slušně, nepadala jsem na zadek že je někdo VIP. Chtěli ode mne práci a ta byla vždy řádně vykonána. Vždycky jsem si držela určitý odstup ,ale byla -li jsem pozvána od srdce,tak jsem si i s nimi sedla na kafe a pod. Ale vždy jen na slíbenou dobu a pak odchod. Musí se dodržet pravidla,i nepsaná, a nepodlejzat ! Tak si člověk udržel nadhled a nikdy nebyl problém. Moje práce mě velmi bavila,jenže okolnosti mne přinutily toho nechat. Dnes už jen vzpomínám na všemožné lidi a kauzy.

Zuzka to napsala tak, že už nemám k tomu co dodat. Pocit vlastní důležitosti není pro ostatní zase tak důležitá.