Nemusíme to mít všichni

Paní Naďo, tak si představte, že u nás zase prší. Kam se schovat? No přece do Ička. Klikla jsem na Váš článek a udělala jsem dobře. V okolí mého bydliště je nejblíž Hradecký rybník, taky tam ráda chodím a kochám se tou krásou.Každá příroda si váží toho, že jsme jí věrni. Není jak lidé, nikdy nezklame. Díky za překrásné fotky. Já nefotím, ale ráda se podívám.

Nadičko, opět zajímavá úvaha, doplněná rozzářenými fotkami . Já zůstávám věrná krajině mého mládí, to je okolí Hamru na Jezeře a okolí osadě Chrastná. Časté fotky rybníku Žabák jsou toho důkazem.

Pro mě je to Jizera. Stále stejná, přesto proměnlivá. Kolik asi vody v ní, za tu dlouhou řadu let, uteklo.

Naďo, celý duben jsem si vašeho jezera užívala v kalendáři i60. Tam se Milada jarně probouzela, zatímco teď už hraje těmi nejkrásnějšími jarními barvami. Také to mám u nás moc ráda.

Příroda už je taková, že stejné procházky nejsou stejné. Buď kvete zase něco jiného, nebo potkáme zvířátka, která jsme tam neviděli. Děkuji za výlet k Miladě. Já chodím kolem Vltavy.

Tak to jsem ráda, že se vám to líbí, trochu jsem se bála, moc děkuji.

Naďo, krásný článek, krásné jezero, krásné fotky. Nikdy jsem tam nebyla, ale moc mě to láká, i když to mám trochu z ruky.

Nadi, také ráda poznávám nové, abych se tam pak i ráda vracela. Díky za úvahu :-)

Naďo, hezké, uklidňující fotografie. Já sice s nadšením objevuji nová místa, ale zároveň se ráda vracím tam, kde to znám. :-)

Naďo, hlásím se mezi věrné. A líbí se mi fotky. :-)