Moje vlastní zkušenosti ze "Seznamky i60"
Jiří Dvořák

Moje vlastní zkušenosti ze "Seznamky i60"

26. 5. 2023

Dobrý den všem seniorkám a seniorům, jmenuji se Jiří Dvořák (64 let), donedávna jsem žil v jihočeském kraji, v okrese Tábor.

Na úvod se velice stručně představím. Narodil jsem se jako úplně obyčejný kluk do takových spíše skromnějších rodinných poměrů, předškolní i školní věk jsem prožil v Táboře, pod přísným dohledem rodičovské péče. Předkové byli pivovarníci a sládkové a tak jsem ve věku 15 let nedostal ani moc na vybranou ohledně volby povolání a byl jsem odeslán do pivovarského učiliště, kde jsem se i já sám vyučil sladovníkem a pivovarníkem.

Po absolvování ZVS jsem nastoupil do n.p. Jihočeské pivovary, pracoval jsem nejprve v pivovaru Regent v Třeboni, posléze v pivovaru Budvar v Českých Budějovicích. Do Českých Budějovic jsem se svým způsobem přiženil (1985), s manželkou jsme měli dvě děti, takže jsem byl po dobu cca 20 let celkem šťastně ženatým mužem, manželem, tátou od dvou dětí.

V souvislosti se změnou politických poměrů v naší republice (1990) jsem i já začal uvažovat o nějaké změně osobních, neb rodinných poměrů, požádal jsem o přidělení živnostenských listů a stal jsem se „živnostníkem“, čili takzvanou „Osobou samostatně výdělečně činnou“. Začátky byly těžké, ale postupem času se situace tak nějak zlepšovala, firma celkem prosperovala, začalo se dařit, začal jsem dokonce stavět i vlastní provozovnu.

Ve věku 47 let (6. července 2006) mě ale postihl poměrně vážný úraz, spadl jsem z 10 metrů a v té souvislosti jsem zcela nekompromisně skončil ze dne na den v invalidním důchodu, došlo v mém životě ke zcela radikální změně, která měla za následek ztrátu rodiny (rozvod), ztrátu zaměstnání, firmy i zákazníků, do jisté míry ztrátu životního směru a smyslu života jako takového. Po létech jsem se sice ze zdravotního úhlu pohledu vzpamatoval z nejhoršího, ale do pracovního poměru už jsem se nikdy zpětně nezařadil, ani jako zaměstnanec, natož jako podnikatel – zaměstnavatel, jsem nadále v invalidním důchodu.

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

....... a tak jde život dál, možná jsem chtěl být král,

jenomže špatně jsem kraloval, ženu a královnu čert mi vzal, 

teď hledám princeznu pro druhý dech, vidím ji, vidím, jen ve svých snech,

každá chce zámek, v něm zlatou postel, já nemám peníze ani na kostel,

kde žijí princezny, co nechtějí komnaty, prsteny, náramky a zlaté dukáty,

jenom tak pohladit, pomazlit, já a ty, to už se nenosí, spát někde za vraty ..........

 

 

2020

Po úrazu jsem žil samozřejmě sám, jako ten takzvaný „singl-single“, ale přiznávám, s přibývajícím věkem a plynoucím časem se mi stále více stýskalo a stýská, až jsem dospěl k závěru, že se ještě pokusím dohledat nějakou ženu, se kterou bychom si dali do závěru života něco jako „druhou šanci“. Z toho důvodu jsem si po dosti podstatném zlepšení zdravotního stavu v roce 2020 (ve věku cca 61 let) podal na portálu i60 ten úplně první inzerát na seznámení.

Zkoušel jsem to samozřejmě i na jiných seznamovacích portálech, ale ty nejsou bezplatné a někdy jsou do jisté míry i nebezpečné. Pokud jednou zaplatíte členský příspěvek (například na měsíc) a dáte souhlas s dispozičním právem ke svému účtu, tak potom si „seznamky“ strhávají peníze z účtu na členský příspěvek i v době, kdy o jejich služby už nemáte zájem (třeba proto, že plno profilů na seznamkách je falešných = například podle fotografie a textu v inzerátu odpovíte vyhlédnuté ženě, ale z její strany nikdy nedojde k žádné odezvě, protože ve skutečnosti profil na portálu seznamky vůbec nemá a seznámit se nechce, kolikrát ani neví o tom, že její fotografie na nějakém seznamovacím portálu figuruje).

Vymanit se z takové seznamky není úplně jednoduché, protože jejich zřizovatelé většinou sídlí mimo území naší republiky a žádost o ukončení členství na seznamce neberou v potaz, nereagují, neodpovídají, členství de facto není možné vůbec zrušit standardní počítačovou cestou prostřednictvím Internetu.

V některých případech je potom nutné se obrátit na právníka, nebo dokonce až na Evropské spotřebitelské centrum. Pokud spotřebitel (uživatel seznamky) výpověď uzavřené smlouvy o poskytování služeb zašle dle obchodních podmínek smlouvy zřizovateli seznamky prokazatelnou formou, popřípadě se pokoušel zaslat, ale z důvodů na straně zřizovatele seznamky mu to nebylo umožněno, stačí prokázat snahu o včasné a řádné vypovězení smlouvy = ale ani to není vyloženě jednoduché!

Vzhledem k tomu, že se ve většině případů jedná o zahraniční podnikatelské subjekty, tak v případě nevyřešení situace v „mimosoudním řešení sporu“ o ukončení členství, je třeba se obrátit na to výše uvedené „Evropské spotřebitelské centrum“ (lze dohledat na internetových stránkách pod www.evropskyspotrebitel.cz), které bezplatně a v rámci možností i poměrně rychle a efektivně pomáhá řešit spory se zahraničními zřizovateli seznamek.

Zpět k portálu „i60“, který má neocenitelnou výhodu v tom, že je to portál bezplatný, vložit svůj profil, případně inzerát na jeho stránky je také bezplatné. Já osobně jsem tuto možnost poprvé využil na jaře roku 2020, ale dopustil jsem se začátečnické chyby, neměl jsem totiž po ruce aktuální fotografii svého vzhledu a tak jsem použil fotografii z roku 2016 (čili fotografii, na které jsem byl o 4 roky mladším a tím pádem o něco málo pohlednějším mužem), Dámy mi sice odpovídaly, ale když jsem potom přijel na rande osobně, tak byly trochu zklamané, protože ve skutečnosti jsem nevypadal tak úplně přesně, jako na té vystavené fotografii.

Z prvního inzerátu ale vypadlo několik málo žen, se kterými se písemná a potom už i ústní konverzace vyvíjela nadějně, nakonec vykrystalizovala jako nejvhodnější kandidátka paní Blanka z Českých Budějovic, se kterou jsem se tak nějak blíže a více stýkal. Moje prvotní představa, že by mi mohla odpovědět nějaká žena přímo z Tábora, byla až neskutečně prostinká a naivní. Odpovídaly ženy napříč celou republikou, přestože jsem do inzerátu ten Tábor jako místo přednostní samozřejmě uváděl.

Ženy prostě při výběru partnerů vůbec neberou v potaz místo sídla vybraného muže, tak nějak automaticky ale nezodpovědně předpokládají, že to bude právě ten muž, který bude jezdit na rande přes celou republiku, přesně v duchu lidového přísloví o tom, že „láska hory přenáší“. Souhlasím, pokud by to skončilo „osudovou láskou“, tak ta by pomyslné hory mohla přenést a mohlo by dojít k tomu, že by láska přenesla na druhý konec republiky nakonec i toho muže.

V jižních Čechách to posléze ale nedopadlo dobře (pro mě osobně dobře), protože ženy při výběru partnerů nehledí jenom na jeho vzhled (to jenom v těch úplně prvních okamžicích, kdy inzerát vybírají spíše očima, než srdcem, nebo dokonce rozumem), nýbrž i na mnoho dalších okolností, událostí a předpokladů.

Já sám jsem byl spíše špatnou „sňatkovou partií“, protože už v souvislosti s rozvodem jsem daroval veškerý společný majetek manželce, co nedostala manželka, dostaly naše dvě děti. S ohledem na okolnost, že jsem neměl žádný majetek, tak jsem ani neměl možnost se někde přihlásit k trvalému pobytu, takže jsem skončil jako hlášený „bezdomovec“ na MÚ Tábor (na adrese úřadu).

 

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

 

proč nevěřím na lásku na první pohled, proč na to dámy neberou ohled,

proč nevěřím na lásku na dálku, když tu nyní klečím s hlavou na špalku,

proč se Země točí neustále dokola, proč ze mě bude za chvilku mrtvola,

proč není žen v okolí Tábora, místo kata Mydláře volejte doktora,

proč má někdo život jako v ráji, proč se jiný trápí a je v háji,

proč je tolik křivdy na světě, že to hlavu šedivou někdy poplete,

proč se lidé trápí, jeden druhého, proč si neváží srdce celého,

proč chtějí jen šperky, české granáty, já chci jenom tebe, a co ty .........

 

2021

Nemajetný bezdomovec, navíc do jisté míry zdravotně postižený jedinec, nemá na žádném inzertním portálu „na růžích ustláno“ a snad i díky tomu se moje první „i-šedesátková láska“ rozplynula jak pára nad hrncem. Během zimy 2020/2021 jsem tak nějak vstřebal zklamání a v roce 2021 jsem si podal druhý inzerát s tím, že jsem do inzerátu vložil svoji aktuální, nijak nevylepšenou fotografii, aby dámy nebyly zklamané hned na prvním osobním setkání - rande.

Opětovně se hlásilo žen celkem dost, zase napříč celou republikou, bez ohledu na okolnost, že jsem v inzerátu jako výchozí místo pro seznámení uváděl ten Tábor. Hlásily se ženy jak z jihočeského kraje (České Budějovice, Český Krumlov, Strakonice, Písek, nebo i Jindřichův Hradec, z Tábora ani jedna), tak i z jiných krajů republiky, nejvíce žen se ale hlásilo z matičky Prahy. Bohužel musím na tomto místě uvést, že „Pražandy“ jsou jako ženy poněkud náročnější, a že se jim hned tak nějaký chlap nezamlouvá. Vybírají si, přestože se kolikrát také nejedná o žádné vyloženě dobré sňatkové partie (vlastní zkušenost). Opětovně jsem s mnoha ženami komunikoval písemně, s některými potom už i ústně, jako nejvhodnější se nakonec jevila paní Jaroslava z Benešova, se kterou jsem se stýkal už i celkem pravidelně.

Nakonec to ale také nedopadlo vyloženě dobře, tentokrát byl na závadu můj pejsek, kterého jsem se kvůli ženě ve finále nechtěl vzdát. Když jsem po úrazu zůstal zcela sám, tak jediným vhodným přítelem, kamarádem (doporučeným ze strany ošetřující psychoterapeutky), byl právě pejsek, takže jsem si vzal z útulku malého „bišona“. Pomáhal mi (hlavně psychicky) v dobách největšího tlaku, stresu, osamělosti a pocitu opuštěnosti, marnosti. Sice jsem ho dokonce i odvezl do útulku, ale potom jsem z toho nemohl ani spát, že jsem zradil kamaráda, co stál věrně po mém boku ve chvílích nejtěžších a tak jsem tam pro něj zase dojel, vzal jsem si ho zpět do péče a vím, že už bych to nikdy v životě neudělal, nevzdal bych se ho ani kvůli ženě = byla to hloupost! Dopadlo to nakonec tak, že jsem si místo ženy pořídil dalšího pejska, zase bišona, takže od té doby mám pejsky dva a moje výchozí pozice pro seznamování se tak dvojnásobně zhoršila. Bohužel tak definitivně skončil i můj druhý seznamovací hokus-pokus na portálu i60, skončilo druhé kolo.

 

přiznávám, že být na světě sám, není nic, co by bylo hodno závisti,

přiznávám, že to všechno znám, ani žralok v moři nemá takové čelisti,

jako je samota, když se připozdívá, jako je smutek, co mi však zbývá,

člověk svůj žal jen těžce skrývá, pesimista si narazí bečku píva,

optimista stále ještě věří, že je někde v lese studánka a v ní voda živá.

2022

Přes zimu 2021/2022 jsem se z nejhoršího oklepal a v roce 2022 jsem vstoupil opětovně do ringu, do třetího seznamovacího kola. Opředen mnoha zkušenostmi z předcházejících kol jsem si značně fandil i věřil. Přesvědčení o tom, že lidové přísloví „do třetice všeho dobrého“ dojde tentokrát svého naplnění, bylo téměř neoblomné.

Tentokrát jsem na nejvhodnější kandidátku čekal poměrně dlouho, protože až 20. června 2022 se mi telefonicky ozvala žena, která mě už po telefonu oslovila mnohem více, než všechny předcházející ženy. Jednalo se o paní Janu z Letohradu, které (jak se posléze zjistilo) nezáleželo až tak dalece na penězích, na mém majetkovém postavení, na mém společenském postavení, na mém měsíčním příjmu, hledala v první řadě čistou a neposkvrněnou romantickou lásku. Inu ale, proč ne, říkal jsem si v duchu, a tak jsem dne 11. července 2022 skočil do auta a rozjel se osobně do Letohradu na první rande.

Cestou jsem se zastavil ve Státním oblastním archivu v Zámrsku (kde jsem jako genealog bádal a pátral po předcích) a teprve potom jsem jel do Letohradu, rande jsme měli tudíž až v 17.00 hodin odpoledne. Na rande přišla žena, která se mi na první pohled líbila, přestože jsem nikdy nevěřil v „lásku na první pohled“, už vůbec jsem nikdy nevěřil v lásku na dálku (sejde z očí, sejde z mysli). Potom naše známost nabrala celkem rychlý spád, protože už koncem měsíce července jsem začal hledat v Letohradu, nebo jeho okolí, nějaký pozemek k zakoupení, v polovině srpna už jsem podepisoval „Kupní smlouvu“ na stavební parcelu a začal jsem hned vyřizovat stavební povolení na menší montovaný domek, abych měl poblíž paní Jany nějaké vhodné zázemí, vhodné pro pokračování našeho vztahu.

Byl jsem zprvu doslova nadšen, začínal jsem věřit v tu lásku na první pohled, ale na podzim se to nějak pokazilo, skolil mě Covid (nebyl jsem nikdy očkován), opakovaná hospitalizace v nemocnici, přestal jsem jezdit do Letohradu, zdravotní potíže se vlekly až do vánoc a na vánoce se se mnou paní Jana rozešla. Co s načatým večerem, najdem podnik ve kterém, budem do rána zpívat a hrát?

Nějak moc jsem si zvykl na myšlenku, že na jihu spálím mosty a půjdu za svou láskou na sever, takže nadále vlastním stavební parcelu a pokračuji ve vyřizování stavebního povolení, ale jest otázkou, zda stavět budu, nebo nebudu?

 

chlap z množiny chlapů, co po vzoru ptáků, vyletět chtěl až do výšin mraků,

dopadl však na tvrdou zem, oznamuje se láskám všem, že už nalezl v životě svém,

to, po čem tak strašně toužil, pro ženu se dnes a denně soužil, až se mu obzor zoužil,

to se musí napravit v letu, aby chlap byl zase k světu, aby vyletět mohl do oblak,

tak, anebo tak, aby z něj byl skvělý pták,

 

se sexem, anebo bez sexu, aby se zbavil všech svých trapných komplexů,

aby pochopil, že život není jenom o těle, aby pochopil, že zbytečné jsou postele,

že žena nemá jenom rozkoš mezi nohama, že je vzácnou bytostí stvořenou od "Pána",

že je mnohem víc, než obyčejný chlap může chtít, že má něžnou duši a hlavně krasocit,

i proto stojí za to na tomto světě být, a po ničem hloupém už ani netoužit,

jenom tak ve vírech větrů zakroužit ...

2023

Ve třetím kole seznamovacího ringu jsem prozatím utrpěl nejtěžší a nejbolestivější porážku. Přestože jsem se přes zimu vůbec neoklepal, tak jsem si počátkem roku 2023 podal v pořadí čtvrtý inzerát na seznámení, ale po pravdě, byla to jenom taková „náplast na bolest“. Ženy se sice zase hlásily a hlásí, ale já je všechny v duchu porovnávám neustále s paní Janou z Letohradu a nemohu si vybrat tu pravou ………..

Na sever se ale skutečně stěhovat budu, protože nyní kupuji v dosahu Letohradu menší domek 2+1 pro potřebu dožití a budu doufat, že postupem času najdu ženu i bez portálu i60. Pod vlivem tohoto poznání i přesvědčení jsem ten poslední inzerát stáhl. Není to o tom, že bych se už nechtěl seznámit, je to prostě o tom, že už nevěřím, že by se to mohlo podařit touto cestou = cestou inzerátu, na který by odpověděla žena právě z okolí Letohradu.

 

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

 

líbám Tě na dobrou noc, chtěl bych být u Tebe moc,

hodiny dávno odbily půlnoc, jenom já tu volám o pomoc,

proč někdo má všechno, druhý nic, chtěl jsem jen zlíbat Tvoji líc,

chtěl jsem jít lásce vstříc, však sedím tu sám a sám, hledím na měsíc,

 

mám žalovat hvězdám na osud, nebo to vzdávat, jako doposud,

nevím kudy a jak dál, kdyby se ten svět malinko smiloval,

možná bych se nechtěl oběsit, jenom kabát na hřebík pověsit,

tak jako když se člověk vrací domů, na harmoniku vrzne pár tónů,

 

vyloudí z hrdla zastaralý nápěv, by melodie krásná přehlušila hněv,

někdy se ve mě také vaří krev a tak vytáhnu z pod polštáře láhev,

piji na radost i na žal jako lev, škoda, že nikdo neslyší divočiny řev,

vyhlížím z okna vhodnou větev, složím k nohám oděv, přestože živ, budu stejně mrtev

 

Výsledek tříleté inzerce

Bohužel, musím chtě, nechtě, zkonstatovat, že konečný výsledek je prozatím špatný, ale svým způsobem se nemám čemu divit, protože moje vlastní předpoklady pro seznámení byly a jsou skutečně velice špatné. Nemohl jsem v minulosti nabídnout žádné z žen nějaké vyhovující zázemí, přístřeší, ubytování, společenské i finanční zajištění, zlepšení jejich životních podmínek.

Jsem přesvědčen o tom, že kdybych takové podmínky nabídnout mohl, tak bych už byl nejenom mužem seznámeným, dokonce možná už i zamilovaným, nebo rovnou ženatým. Některé ženy sestěhování vyloženě odmítají (těch je většina, cca 55%), ale jiné by sestěhování vyloženě uvítaly, protože nemají na vybranou (těch je menšina, cca 15%) zbytek váhá, neví, čeká na vývoj situace?

Jako muzikant, harmonikář a zpěvák jsem pro Janičku z Letohradu (původem ale z Ostravy) složil na rozloučenou píseň pod názvem: „Tango pro Janičku“

 

Tango pro Janičku.

 

1 verze

Na dálném severu, svou lásku mám,

jenomže na jihu zůstávám sám,

cestu na Letohrad moc dobře znám,

když po ní jezdívám, stále vzpomínám.

 

Jak jsem se těšíval, na Janičky smích,

vždy jsem si připadal, jak v nebesích,

dívat se tak moc chtěl, do jejích očí,

šplhat do hor orlických, tam po úbočí.

 

Refrén:

Janičko má milá, chtěl bych Tě líbat,

Janičko má milá, chtěl bych Tě mít,

celý den o Tobě jenom tak snívat

a v duchu tango Ti, tiše hrát, zpívat!

 

Mezihra:

Nad černou Ostravou, zaplane zář,

Janičko, otevři, do noci svůj snář,

vzpomínej na lásku, o které sníš,

na koho při tom všem, zrovna teď myslíš?

 

Nad černou Ostravou, až zajde den,

přítele vlídného za muže si vem,

snad jsem nebyl hoden, Tvé velké lásky,

to přiznávám teď sám i bez nadsázky!

 

2 verze

Slunce na severu, tak málo hřeje,

přestože srdéčko, se touhou chvěje,

myslel jsem bláhový, že lásku mám,

klamal jsem sám sebe, zůstal jsem tu sám!

 

Jak málo stačilo, by slunko zašlo,

tak málo lásky se v Tvém srdci našlo,

chtěl jsem Tě milovat, jenom s Tebou být,

Tvé rety zulíbat a pro Tebe žít.

 

Refrén:

Janičko má milá, plň si svůj sen,

a až se rozbřeskne nad ránem den,

potom snad pochopíš, že máš jen titul

až se Ti zasteskne, tak se k němu přitul!

 

3 verze

Jak krásné hory jsou, na polské straně,

když sněhu napadne na horské stráně,

chtěl bych jít Tvou stopou, právě zavátou,

budeš mým osudem, mojí Golgotou.

 

Na Sněžník Králický, nepůjdu sám,

budu mít navždycky, na duši šrám,

proč láska utíká, do vysokých hor,

když já jsem přízemní, obyčejný tvor?

 

Refrén:

Janičko má milá, vše jsem Ti dal,

Tvou lásku zvečera, jsem oplakal,

nemohu takto dál, mám v srdci žal,

své city, Janičko, jsem už pochoval!

 

Mezihra:

Nad černou Ostravou, zaplane zář,

Janičko, otevři, do noci svůj snář,

vzpomínej na lásku, o které sníš,

na koho při tom všem, zrovna teď myslíš?

 

Nad černou Ostravou, až zajde den,

přítele vlídného za muže si vem,

snad jsem nebyl hoden, Tvé velké lásky,

to přiznávám teď sám i bez nadsázky!

 

4 verze

Co zbylo z příběhu, který jsem žil,

ze všech těch nadějí, o kterých jsem snil,

vzpomínka za šera, u starého krbu,

hledám sám pro sebe vykotlanou vrbu.

 

Snad čas zapracuje, na mém žalu,

narazil na severu na tvrdou skálu,

neměl jsem dosti sil, abych jí zdolal,

prosím Vás, marně jsem, do daleka volal!

 

Refrén:

Janičko má milá, chtěl jsem Tě líbat,

Janičko má milá, chtěl jsem Tě mít,

do krásných očí Tvých, celý den se dívat

a v duchu tango Ti, tiše hrát, zpívat!

 

 

Po jakém řešení ženy vlastně touží?

Z vlastních zkušeností už asi vím, pochopil jsem, že na inzertních portálech se vyskytují především lidé (muži i ženy, bez rozdílu), kteří prodělali ve svém životě nějaký ten kotrmelec, nebo dokonce i více kotrmelců. Někdo doplatil na důsledky úrazu, někoho postihla zákeřná nemoc, někoho rozvod v manželství (někoho už i více rozvodů), někomu se nevydařil podnikatelský záměr, bankrot, dluhy, exekuce, někdo přišel o rodinu, o děti, o střechu nad hlavou, někdo propadl závislostem (alkohol, drogy), někdo se dokonce dopustil nějakého trestného činu a skončil ve vězení, někoho jenom dohnaly vlastní výčitky svědomí, nebo jenom vědomí, že život strašně moc rychle utíká, že je škoda každého dne bez partnera.

Někomu se prostě jenom tak stýská, tak neodbytně stýská po partnerovi, po blízké a spřízněné duši, že už nechce být ani minutu sám, natož potom hodinu, den, týden, měsíc, rok. Někomu chybí jenom občasný, příležitostný partner za účelem trávení společné dovolené, společných zájezdů, turistických výletů, případně partnery pojí společné koníčky, zájmy. Důvodů pro hledání nového partnera je nesčetné množství, zcela jistě jsem si na všechny hned nevzpomněl, všechny jsem je ani nevyjmenoval.

Výsledkem úvah a mých vlastních zkušeností ale bylo a je poznání, že většina žen, které mi kdy odpovídaly na inzerát, postupem času se mnou komunikovaly, psaly, telefonovaly, posléze šly i na rande, hledaly v první řadě nějaké přijatelné varianty řešení své vlastní životní situace, hledaly východisko z prodělané životní krize (většinou to byla zásluha předešlého partnera, manžela), hledaly v mnoha případech třeba i "Fata-Morganu", která stejně nemohla být alespoň z mojí strany nikdy naplněna.

Málokdy jsem narazil na ženu, případnou partnerku, která by byla úplně v pohodě, která by byla „vysmátá jako sluníčko“, která by neměla vůbec žádné životní potíže a průšvihy, která by byla v relativně dobré životní kondici, situaci, dobré náladě, hledala partnera jenom tak z dlouhé chvíle, ba co dím, snad dokonce z nudy. Takových bylo opravdu hodně málo, pokud se vůbec vyskytly, tak jedině v matičce Praze (většinou vdovy po relativně dobře společensky postavených i majetkově zajištěných mužích), ovšem pozor, jejich nároky na případného partnera byly opravdu vysoké, víceméně nesplnitelné.

 

. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

 

lásko, stejně Tě mám rád, i když jsem povrchní, žádná katastrofa na světě na tom nic nezmění,

není důležité ani to astrologické znamení, už vůbec není důležité to erotické spojení,

 jestli je něco hodně důležité, o čem se za normální situace ani neví,

tak je to přesně to, co je mezi lidmi složité, co se někdy v životě vůbec neobjeví, 

lásko, je mi to líto, že jsi nastavila tak husté síto, že jsem zůstal na sítě, jako mnoho dalších ve Tvém životě,

chceš něco mnohem cennějšího, hlubšího a lepšího, pro povznesení života zdejšího,

 nejsem ani král, ani císař, já jsem jenom písař, možná harmonikář, šumař,

co od něho v životě ještě čekáš, že si vezme na sebe bílý rubáš (?),

nevezme, ale šílí na jihu neskutečnou touhou, sevřít Tě v náručí na vteřinu pouhou,

přiznat se Ti z očí do očí, až jiskra lásky i na Tebe přeskočí, planeta se s námi cele zatočí, 

mám Tě rád (?), to je lež, já Tě totiž miluji, ať už chceš, nebo nechceš, vím, co zase řekneš,

že jsem v Letohradu teprve potřetí, že nedokážeš ze sebe setřást nekonečné napětí,  

já umím počítat i do pěti, přestože nemám vůbec ponětí, kolik ještě budu muset přinést obětí, 

abys pochopila, že už nedokážu bez Tebe být, je mi jedno, zda máš, nebo nemáš hezký byt,

byl jsem v životě strašně moc bit, nechci Tě ztratit, sám na světě být, to se raději půjdu oběsit.

 

Vyhodnocení inzerce za uplynulé tři roky

Celkem 124 odpovědí (100%) na moji tříletou inzerci = pokus o navázání kontaktu se ženou, který byl nějakým písemným způsobem zaznamenán, zdokumentován (některé odpovědi jenom telefonické = nejsou v přehledu, cca 30 kontaktů)

z toho:

  • Ø 9 odpovědí (7%) = absolutně nepoužitelných

(buď nějaká extravagance, nebo pokus o žert)

  • Ø 12 odpovědí (10%) = vyloženě nevhodných s ohledem na věk

(příliš mladé uchazečky, de facto dívky od 20 do 30 let, pro které bych mohl být spíše otcem, než přítelem, už vůbec ne milencem, většinou zahraničního původu, které se chtěly vdát do Čech a získat tak české státní občanství)

  • Ø 36 odpovědí (30%) = nereálných s ohledem na velkou vzdálenost

(zpočátku jsem toleroval a bral v potaz odpovědi žen do vzdálenosti cca 100 km od Tábora, čili kružnice o poloměru 200 km)

  • Ø 42 odpovědí (34%) = od žen přímo z Prahy

(bohužel se v těchto případech jednalo většinou o ženy kuřačky, které jsem já, jako odnaučený kuřák nemohl brát v potaz a omlouval jsem se)

  • Ø 17 odpovědí (13%) = od žen, které sice připouštěly možnost navázání přátelství (bez ohledu na můj životní příběh, bez ohledu na okolnost, že nemám dobré předpoklady pro seznámení a nejsem vyloženě dobrou sňatkovou partií), ale měly nějaké závažné podmínky = ultimáta, chtěly mi s okamžitou platností zasahovat do života takovým způsobem, že to nebylo přijatelné (viz třeba ti pejskové)

 

zůstatek = 8 žen (nadějných 6%), které přicházely svým způsobem do úvahy, byly dosažitelné prostorově, byly celkem milé a sympatické, nelpěly až tak dalece na penězích, na majetku, nebo na sexu, nechávaly tomu vztahu do jisté míry volný průběh, jevily se jako celkem pohodové, pro druhou životní šanci vhodné partnerky

 

Vztah odpovídajících žen k sexu

převážná většina žen se dělila do tří zásadních kategorií:

  • dámy z první kategorie (cca 23%) = nechtěly už fyzický sex (sex bude do smrti TABU), ale o to více jim záleželo na majetkovém i společenském postavení, na finančním zajištění, případně na vzdělání
  • dámy z druhé kategorie (cca 37%) = nezáleželo jim až tak dalece na tom majetkovém a společenském postavení, případně finančním zajištění, na vzdělání, ale o to více jim záleželo na vzhledu, na sexuálním pozadí vztahu, v některých případech (5%) bych snad mohl dokonce napsat na sexuálním popředí vztahu, protože požadavky na sexuální naplnění vztahu byly pro ně rozhodujícím a určujícím kritériem = jednalo se samozřejmě o ženy mladšího věku (cca kolem 50 let)
  • dámy ze třetí kategorie (zbývajících 40%) = šly zlatou střední cestou, nekladly si na jednu stranu přehnaně vysoké nároky na sex, ale na druhou stranu ani nepřipouštěly možnost, že by sex pro ně už vůbec nic neznamenal, že by ho k životu nepotřebovaly, že by hledaly pouze přítele, kamaráda, chtěly hledat a dohledat i milence, některé dokonce i manžela

Já osobně jsem tuto oblast zcela záměrně a specificky sledoval, protože jsem v souvislosti s úrazem utrpěl i jedno zdravotní postižení, které sice není na první pohled vůbec znatelné, viditelné, ale pro muže je o to bolestivější a citelnější, jsem totiž již od roku 2006 většinovým impotentem, došlo u mě po úrazu ke ztrátě erekce. Většinou už během písemného kontaktu, nebo ústního kontaktu (nejpozději na prvním rande) jsem se všem ženám bez rozdílu ke svému postižení přiznával a čekal jsem na jejich reakci. Kupodivu nebyly úplně všechny vyloženě negativní = těmto ženám dodatečně děkuji za jejich spoluúčast a pochopení.

Jiří Dvořák,

pro případné reakce na znění článku dávám v plen nejenom svůj email,

ale i svoji čest, na rande přijdu přesně v šest: kotnovstein@seznam.cz

DSCF8974-1.JPG

seznámení
Hodnocení:
(4.3 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Rypáčková
Není 15, ale 25...
Hana Rypáčková
Na inzerát jsem hledala jen pejska z ütulků. A trvalo to víc než 4 měsíce. Eliška je 15. Pejsek, tedy fenka. Asi člověk musí být trpělivý , partnera bych asi na inzerát nenašla.. Jak by asi ta jiskra přeskočila?
Soňa Prachfeldová
Tak upřímně vše napsat, jste člověk, který má odvahu a moc vám přeji, ať se na vás štěstí usměje.
Zdenka Koldová
Pane Jiří,zdravím a smekám pomyslný klobouk před Vaším "elaborátem".Sama jsem již téměř roky vdova,ale na seznámení na inzerát bych neměla odvahu.Přeji Vám,aby jste brzy našel spřízněnou duši,která by měla pro Vás pochopení.
Zuzana Pivcová
Já bych do takového způsobu seznamování opravdu jít nemohla, protože pro mě by vědomí, že se snažím sehnat..., bylo velmi svazující. Každý jsme jako člověk jiný, u mě to šlo vždy tak, že mě zaujal někdo, od nějž jsem seznámení vůbec neočekávala a ani nechtěla. Ale protože vím, že někteří z portálu svůj pěkný a pevný vztah touto cestou našli, přeji Vám, abyste rozšířil jejich řady (a pejskové našli novou paničku).
Renata Stolařová
Hezký článek a krásné básně. Držím palce Vám i pejskům, ať najdete hodnou paní.
Jana Tulejová
Pane Jiří, napsal jste opravdu rozsáhlý rozbor své anabáze. Jste vytrvalý a věřím, že nepolevíte. I když možná byste mohl slevit, např. rozšířit okruh svého hledání. Já jsem v tomto měla štěstí, můj muž byl první, kdo "po mně skočil", když jsem se přihlásila do seznamky. Po prvním skypovém rozhovoru se odmlčel a ozval se po měsíci, kdy se večer na dovolené v Chorvatsku nudil a žádná z jeho úlovků nebyla dostupná, jen já, protože jsem do noci něco dodělávala. Zamilovala jsem se platonicky, když jsme se poprvé viděli "na čtyři oči", chtěla jsem se otočit a utéct, můj vnitřní hlas mi pravil "to nedáš, ani kolo neopřu". Třináct let jsme spolu, z toho osm let jako manželé. I pejska a domeček jsme si spolu pořídili. Přeji vám hodně štěstí a hodně zdraví i pejskům.
Jarmila Komberec Jakubcová
Našla jsem na seznamce svého manžela a trvalo to jen tři měsíce než jsme se našli. Tak vám držím palečky ať se vám to také podaří.
Jana Šenbergerová
Pane Dvořáku, já své štěstí na internetu našla a přeji ho i vám. Ať je tak dlouhé, upřímné a poetické jako váš článek.
Alena Velková
Z vašeho působení na seznamce jste udělal opravdu zajímavý článek. Trochu mi zatrnulo, že jste se chtěl vzdát pejska, ale naštěstí alespoň toto dobře dopadlo. Ultimáta ve vztahu nechápu. Zvolil jste dobře. Pejsci nikdy nezklamou :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Tento týden končí dne 17. listopadu, tedy v Den boje za svobodu a demokracii a Mezinárodní den studentstva. A to bude také téma vědomostního kvízu tohoto týdne.