Přemýšlení seniorky: Smysl života a jeho hledání

Můj syn říká, že smyslem života je předat dál do budoucna geny. Mám splněno. Co je navíc, souvisí s pocitem užitečnosti pro rodinu, pokud to jde - že jsem pro ně tady. Myslím, že i moje názory vnímají, i když se jimi často neřídí (a často ano), mohou se jim hodit. Oni mi také v mnohém pomohou a poučí, jak život běží. A že se mi podaří mít jako seniorka ze spousty věcí radost a uspokojení, beru jako dar. Hlavně, ať není hůř! :-) Neustále něco čtu, tak to doufám, že mi vydrží. Co bude, bude. V podstatě se mi nezdá, že bych měla o mnoho jiný přístup k životu, než mívala moje babička, na kterou čím dál více myslím. Co bude - bude. :-)

Smysl života jsem našla před třemi lety. Celý život jsem nepoznala nic jiného jen dřinu. Tlak rodiny jsem brala jako normu běhu života. Kamarádky jsem neměla, zato společnost mě stále tlačila někam, kde mi nebylo dobře, neboť už tehdy jsem cítila, že je to podvod. Odchodem do důchodu se to trochu zlepšilo, ale přibyly starosti jiného rázu, kterým nelze uniknout. Přestože jsem zdravá, tak změnou magnetického pole Země jsou chvíle, kdy bych nejraději nebyla. Tyto chvíle mi stěžuje vědomí, jak je na "Druhém břehu" krásně, ale na druhou stranu si říkám, proč "odcházet", když se změnou, která je v plném proudu, chci ještě prožít kus hezkého života v tomto těle, které z daleka není k zahození :-) :-)

Rozumně mlčeli a pak najednou odešly?

Před chvílí se mi podařilo překonat nepříjemný srdeční záchvat. Dostavil se nečekaně a připomněl mi, že neexistuje žádné bezpečí, natož jistota. A také to, jak je život ve své rozmanitosti a nevypočitatelnosti neskutečně krásný. Stačí vteřina a rázem můžeme přijít nejen o starost, ale také o radosti. Před chvílí jsem měla starost, teď mám radost. A co všechno stihnu mezi tím, je jen na mně. Jsem moc ráda, že jsem si váš článek mohla přečíst. Všechno, o čem píšete, je na dlouhé rozjímání.

Oč šťastnější jsou lidé, kteří si otázky o hledání a smyslu života nekladou. Bylo by zajímavé nahlédnout do budoucnosti a číst obdobné úvahy napsané našimi pravnoučaty, pokud jim umělá inteligence dané téma povolí. Poněkud pesimistická vize navozená posledním odstavcem článku.

:-) Taky jdou na mě lidumilné choutky a člověka bych si dal i k obědu :-)