Kdo považuje každý rok především za možnost něco nového se dozvědět, naučit nebo vidět, má příjemnější stáří než jedinci, kteří o stárnutí předem přemýšlejí a stanovují si strategie, jak s ním bojovat, případně se ho předem obávají.
To je závěr rozsáhlého výzkumu amerického Národního institutu pro stárnutí, organizace, která se zabývá otázkami spojenými se stárnutím populace. Obsahuje konkrétní příklady chování či uvažování, které činí stárnutí příjemnější. Pschologové je získali od lidí, kteří jsou ve velmi dobré fyzické i psychické kondici, přestože dosáhli vysokého věku.
Tady jsou některá z doporučení:
Nevěřte příliš informacím sdíleným přes sociální sítě, často nejde o fakta, nýbrž o názory. Pokud je přijímáte za své, případně je sdělujete někomu jinému, zamyslete se, zda máte pro své tvrzení dostatek důkazů, zda jste přesvědčeni, že tomu tak skutečně je. Vyhnete se tak pocitu, že okolní svět je nebezpečný, nepříjemný, že jde z něho strach.
Nemějte chuť sdělovat za každou cenu pravdu. Jste si jisti, že to, co si myslíte, je pravda? Nebo je to jen váš pocit?
Nelíbí se vám něco na mladých lidech? V pořádku. Ale je nutné dávat jim to najevo? Bylo by vám příjemné, kdyby vám někdo dával najevo, co se vám nelíbí na vás, napomínal vás, poučoval vás? Není nutné se ke všemu vyjadřovat, ke všemu zaujímat stanovisko, natož srovnávat dobu, kdy jste byli mladí a tu současnou. Některé věci prostě srovnávat nelze.
Poznávejte nové věci. Pusťte si hudbu, kterou neznáte. Podívejte se na film, který se třeba líbil mladým a máte pocit, že by vás nikdy neoslovil. Stačí jednou, zpravidla vás bavit nebude, ale co kdyby třeba ano? Kupte si jiný časopis než obvykle, zkuste nakoupit v jiném obchodě, než do kterého běžně chodíte.
Ty rady se mohou zdát banální, ale je dobré si vzpomenout, jak člověk žil v mládí. Neustále zkoušel něco nového, něco hledal, poznával, byl dychtivý, zvědavý a měl pocit, že mu stále něco utíká. Komu něco z toho zůstalo celý život, je zpravidla v lepší psychické kondici než jeho ubručení a unudění vrstevníci. A jak známo, od psychické kondice se odvíjí ta fyzická.
„Umění stárnout spočívá v tom, že člověk nezapomene umění milovat svět i sebe. Podle mě nás ve stáří čeká hlavně usmíření se svým životem, s blízkými. Ale lítost nad tím, co jsem měl dělat jinak, všechno ztěžuje,“ říká psychiatr Radkin Honzák.
Jistě, stáří přináší nemoci, ztrátu sil a tím i spokojenost a pocit pohody. Protože zjištění, že už nezvládáme to co dříve a nemůžeme dělat vše, na co jsme zvyklí, pořádně rozhodí, naštve, vyděsí. Přesto nebo právě proto je třeba zachovat si schopnost dělat aspoň to, co můžeme.
„Ve stáří se projevuje, jak člověk žil celý život. Když něco neděláte ve třiceti nebo čtyřiceti, těžko to začnete dělat v pětašedesáti. Takže, pokud vstupujete do seniorského věku, aniž byste měli přátele a koníčky, těžko je pak nastartujete, těžko budete někam patřit,“ říká Jiří Hrabě, ředitel společnosti Elpida.
Existuje několik průzkumů, z nichž vyplývá, že lidé, kteří neztratili chuť do života a zájem o nové věci, žijí průměrně o pět let déle v dobré kondici než ti ubručení, samotářsky založení. Jistě, každý člověk je jiný. Samozřejmě jsou případy, kdy veselý sportovec se spoustou zájmů a přátel najednou vážně onemocní a jeho život je ihned méně kvalitní a zkrátí se. A naopak, bručoun bez špetky sociální a emoční inteligence může klidně ležet u televize a popíjet pivo, tloustnout, nechodit ven, ale přesto žít výrazně déle.
Nicméně, pokud si pod pojmem život představujeme poznávání nových věcí, radosti, koníčky a setkávání se s přáteli či rodinou, je mnohokrát potvrzenou skutečností, že optimisté a společensky založení jedinci tráví větší část života v dobré zdravotní kondici.
Ovšem pozor, je tady ještě jedna důležitá okolnost, která v tom, jak stárneme, hraje roli. V poslední době psychologové čím dál více upozorňují na takzvaný byznys se štěstím, se spokojeností. Společnost totiž získala dojem, že je třeba být neustále šťastný, usměvavý. Rady, jak žít, abychom byli v kondici, se na nás valí ze všech stran a právě rady, jak směřovat ke spokojenému stárnutí patří mezi ně. Je dobré si z nich něco vzít. Ale zároveň je třeba brát je s rezervou. „Snažit se být pořád šťastni je nesmysl a vlastně i hazard. Žijeme v době emocionálního kapitalismu, který udělal ze štěstí zboží. A tak se někteří lidé tak snaží předstírat sobě i okolí, že jsou šťastní, až jsou ve skutečnosti nešťastní,“ tvrdí dánský psycholog Svend Brinkmann, který toto téma rozebírá ve svých knihách.
Jinými slovy, učit se nové věci, setkávat se s přáteli, bavit se, cestovat, sportovat je fajn a určitě to pomáhá k delšímu životu v dobré kondici. Ale říkat u toho neustále každému, že jsme šťastní a usmívat se od ucha k uchu, není nutné. Přesněji, zatím neproběhl žádný výzkum, který by prokázal, že to někomu dělá dobře.