Když v roce 1759 uzavřel Arthur Guinness za 45 liber na rok a plných 9000 let nájemní smlouvu na malý a bídně zařízený pivovárek St. James's Gate v Dublinu, považovali to někteří tamní obyvatelé za povedený žert. Teď, 210 let od smrti svého zakladatele (23. ledna 1803), je tento podnik šestým největším pivovarem na světě. Irové ho berou jako součást národního bohatství – a oprávněně, protože černé pivo značky Guinness se stalo synonymem země.
Na žízeň i do sladkostí
Irští pivaři preferují pití točeného Guinnesse, protože o tomto výrazně hořkému moku s krémovou pěnou říkají, že mu nedělá dobře cestování. Tvrdí také, že tohle pivo může být prospěšné srdci. Vědci totiž zjistili, že antioxidanty v něm obsažené jsou velmi podobné těm v ovoci a zelenině. A o nich je dobře známo, že mají blahodárný vliv na lidský oragnismus, protože zpomalují ukládání škodlivého cholesterolu v cévách.
Guinness se stal také pevnou součástí irského kulinářství. Přidává se třeba do zmrzliny, do biskupského chlebíčku, kakaové buchty, banánové bábovky nebo do tradičního vánočního pudingu. Těmto sladkostem dodává černé pivo vláčnost, vlkost a elegantní karamelově nahořklý podtón.
Čiperný zakladatel
Velmi tmavé a hluboce prokvašené pivo začal Arthur Guinness, který se už dříve pivovarnictví věnoval v nedalekém Leixlipu, vařit v roce 1770 po londýnském vzoru. Protože se jednalo o hodně silné, tuhé pivo, vžil se pro něj název stout (v angličtině podsaditý). V této kategorii má nyní Guinness podíl 80 procent na světové produkci. Značka Guinness, která má v logu harfu, tedy jeden z irských národních symbolů, byla v majetku rodiny 227 let. Poté ji převzal producent skotské whisky Distillers a v roce 1997 britská skupina Diageo.
Arthur Guinness se uměl otáčet i v soukromí a zplodil celkem 21 dětí. Když ve věku 77 let zemřel, zanechal svým dědicům v té době obrovskou sumu 23 tisíc liber.
