Aby si přilepšil, pracoval Adolf od útlého věku v hokynářství v Horažďovicích a v patnácti letech se z vlastní vůle rozhodl zkusit štěstí v Americe.
Vlakem odjel do Prahy, dál do Brém, kde se nalodil na parník směřující do Baltimoru. Odtam pokračoval do Chicaga, kde na něj čekal vzdálený příbuzný. Ubytoval ho u sebe v české čtvrti Plzeň a sehnal mu nejprve práci na pile a krátce poté v obchodě se smíšeným zbožím. Sabath se vypracoval na vedoucího prodavače a veškerý volný čas věnoval studiu.
Roku 1885 absolvoval energický mladík obchodní školu, v roce 1891 obdržel Bachelor of Laws na prestižní Chicago College of Law a magisterský diplom na Lake Forest University o necelé dva roky později. Spolu s partnery otevřel malou advokátní kancelář Sabath, Perlman, Goodman & Rein na Washington Street v centru města. V jednadvaceti letech získal americké občanství a vrhl se na obchodování s pozemky. Neskrýval sympatie k Demokratické straně a chtěl jí pomoci získat nový elektorát mezi krajany. V roce 1890 založil Český demokratický klub coby organizaci přidruženou ke straně a spojil ho se skupinou progresivních demokratů, vedených Carterem H. Harrisonem. Blízce se spřátelili a v příštím desetiletí vytvořili mocný politický duumvirát. Sabath od roku 1894 na částečný úvazek pracoval jako tajemník Franka Dvořáka, historicky prvního chicagského radního narozeného v Čechách. Docházel na radnici a učil se, jak municipalita funguje a jaké má pestré národnostní složení obyvatelstva potřeby.
Roku 1897 se stal policejním soudcem. Ve čtvrti Plzeň nebyla nouze o kulturní a společenské vyžití. Sabath aktivně participoval na činnosti celé řady spolků jako Sokol, Pilsen Youth Club, Czech-American Club a další. Působením v české komunitě a bojem proti korupci získával široké sympatie a cesta na politické výsluní byla otevřená. V listopadu 1906 poprvé vyhrál v 5. chicagském obvodu volby do Sněmovny reprezentantů ve Washingtonu D.C. Předvolební kampaň měla poněkud pikantní nádech, protože kongresmanem, který zde obhajoval mandát, byl republikán Antonín Michálek, také český přistěhovalec. Sabath jej těsně porazil a 4. března 1907 poprvé zasedl v poslaneckých lavicích v hlavním městě a volební triumf v příštích čtyřiačtyřiceti letech zopakoval ještě, podržte se, dvaadvacetkrát! Zařadil se tak mezi vůbec nejdéle sloužící zákonodárce americké historie. Věnoval se především problematice imigrace a zlepšení pracovních podmínek dělníků.
Jako mentor Sabathovi pomáhal Champ Clark, zanedlouho předseda Sněmovny a vážný uchazeč o prezidentskou kandidaturu. V červnu 1912 Sabath jako člen delegace za Illinois participoval na národním konventu Demokratické strany v Baltimoru, aby podpořil přítele Clarka během boje o nominaci na prezidenta USA. Nakonec to dopadlo tak, že Sabath a tím i celá delegace podpořila prezidenta Princetonské univerzity, Woodrowa Wilsona, ten získal nominaci a, jak známo, stal se i prezidentem. Věděl, že je Sabathovým dlužníkem, což se vyplatilo v letech první světové války. Sabath se tedy těšil vzácnému privilegiu. Měl přístup k Wilsonovi skrz jeho osobního sekretáře Josepha Tumultyho, který spolehlivě předával všechny vzkazy a dopisy. Český kongresman stál v Kongresu za rezolucí, jejímž přijetím a podepsáním šéfem Bílého domu 7. prosince 1917 USA vyhlásily válku Rakousko-Uhersku. Během cest T. G. Masaryka po Americe na jaře 1918 mu Sabath otevíral dveře do nejvyšších pater americké politiky a vytrvalou propagací československé myšlenky se oběma dařilo otáčet veřejné mínění ve prospěch malého národa ve střední Evropě a jeho samostatnosti.
Sněmovna reprezentantů v roce 1906. FOTO: archiv Martina Nekoly
V říjnu 1918 bylo dobojováno a zrodilo se samostatné Československo. Před Sabathem stály v poválečném období další úkoly a výzvy. V Kongresu ležel návrh zákona Immigration Quota Act zavádějící systém kvót. Počet imigrantů ročně z jakékoliv země by nesměl překročit tři procenta z počtu lidí té národnosti žijících v USA při sčítání lidu v roce 1910. Sabath všemožně bránil přijetí zákona, neboť jeho republikánští předkladatelé navenek prohlašovali, že půjde o dočasnou nouzovou legislativu, ale v kuloárech počítali s její permanentní platností. Sabath navrhl dodatek, aby se restrikce nevztahovaly na politické uprchlíky. Byl však přehlasován. Zákon začal platit v původním znění, ale o méně než tři roky později se objevila novela (National Origins Act), která vylučovala všechny imigranty z Asie, a navíc snižovala kvótu ze tří na dvě procenta z výsledků sčítání obyvatel již v roce 1890. Horní strop činil 160 000 lidí, kteří mohli ročně přicestovat a usadit se v USA. Cílem bylo zvýhodnit nově příchozí původem ze západní Evropy a Skandinávie. Sabath s demokratickým kolegou Samuelem Dicksteinem z New Yorku se při tiskové konferenci podivovali, že podle nových pravidel by měli nejvýhodnější pozici žadatelé o imigraci z Německa, zatímco ti z Československa, Itálie, Jugoslávie, Polska a Ruska, tedy všech spojeneckých národů za války, prakticky neměli šanci. Zákon měl na příliv přistěhovalců zásadní dopad. V roce 1921 mohlo do USA mohlo přicestovat 350 000 imigrantů, v roce 1924 už jen 165 000. Na domácí půdě navíc vyrostl nový nepřítel, Volsteadův zákon, ratifikovaný Kongresem v lednu 1919, jenž zahájil čtrnáctiletou éru prohibice. Sabath patřil do tzv. mokrého tábora, ostře vystupoval proti tomuto opatření, zastánce označoval jako fanatiky a několikrát marně navrhoval zmírnění, alespoň povolení prodeje piva, vína a nápojů s nižším obsahem alkoholu.
Komplikovaná dvacátá léta završil krach na newyorské burze 24. října 1929. Sabath již několik týdnů předtím dostával varovné zprávy, volal po zavření newyorské burzy a různých tržních omezeních k ochraně investorů. Tzv. Černému pátku a celosvětové hospodářské krizi už nešlo nijak zabránit. Kongres ustanovil zvláštní komisi s mandátem vyšetřovat zjevné podvody s nemovitostními dluhopisy ve výši až dvaceti miliard dolarů. Sabath byl zvolen jejím předsedou. Měl naivní ideu, že komise dopomůže lidem dostat zpět část ztracených financí. Celé vyšetřování však vyznělo do ztracena. Období vůbec největší Sabathovy slávy nastalo s nástupem Franklina Delano Roosevelta do Bílého domu na jaře 1933. Byli přátelé téměř dvacet let, Sabath si jej upřímně vážil, věnoval mu plnou podporu svou i Demokratické strany v Illinois, když Roosevelt roku 1920 kandidoval na viceprezidenta po boku guvernéra Ohia Jamese M. Coxe. O osm let později Roosevelta opakovaně přemlouval, aby se sám zapojil do klání o prezidentský úřad. Sabath se stal šéfem Rooseveltovy volební kampaně na celém Středozápadě a tuto důležitou pozici zastával i při dalších třech kampaních za znovuzvolení. Jak známo, hlavním pilířem Rooseveltovy domácí politiky byl Nový úděl (New Deal), program sociálních a ekonomických reforem s cílem ozdravit hospodářství po letech recese.
Dne 1. dubna 1934 se stal služebně nejstarším členem Sněmovny reprezentantů (Dean of the U.S. House of Representatives). Díky senioritě mu byla přidělena čtyřikrát prostornější místnost hned v prvním patře, s dubovou podlahou, pozlacenými závěsy, křišťálovými lustry, šatnou, vlastní koupelnou a ložnicí.
Během druhé světové války navázal na vydatnou asistenci protirakouskému odboji v čele s Masarykem před dvěma dekádami a nabídl pomocnou ruku také Edvardu Benešovi, když ten pobýval na americké půdě a budoval pilíře druhého odboje, tentokrát proti nacistům. Jako člen vlivných sionistických organizací Sabath také dokázal efektivně lobbovat za to, aby USA roku 1948 uznaly stát Izrael.
Kouřil deset doutníků denně a vždy při návštěvě Chicaga chodil do oblíbených českých restaurací a dával si kachnu se zelím. Zároveň ale do stáří aktivně cvičil v sokole. Zdálo se, že je nesmrtelný. 4. listopadu 1952 znovu vyhrál s drtivým náskokem volby, ale v tu dobu už byl upoután na nemocniční lůžko a umíral. O to je obdivuhodnější, že lidé mu stále důvěřovali a do urny vhazovali lístek s jeho jménem. Dvě generace chicagských voličů ostatně neznaly jiného reprezentanta. O pouhé dva dny později skonal, ve věku šestaosmdesáti let.
Takový byl příběh židovského chlapce z jižních Čech, který se zařadil mezi nejdůležitější postavy americké politiky první poloviny 20. století. Mnohem více informací naleznete v knize „Čech v americkém Kongresu“, vydané Nakladatelstvím Lidové noviny v roce 2020.