Foto: Pixabay

Imperativ

5. 7. 2023

Český jazyk

Autor: Věra Ježková

Hodnocení:

(5.1 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jan Zelenka 5.7.2023 10:30

Mám to jako Naďa. Imperativy jsem nikdy neměl moc rád. Už jako dítě jsem se jim snažil vyhýbat tím, že jsem se snažil chovat normálně. Matka můj život usměrňovala přirozeně a většinou bez striktních příkazů. Nebyl jsem zlobivé dítě. A možná i proto jsem se v pozdějších letech dopracoval k řízení velkých kolektivů lidí. Jak Věrka píše, celou řadu tzv. morálních imperativů máme svou výchovou i průběhem svého života zabudovanou ve svém podvědomí. Opět moc pěkný článek, který mne přiměl se i trochu ohlédnout zpátky. Věrko, díky.

Naděžda Špásová 5.7.2023 09:56

Na zákazy a příkazy jsem tak trochu alergická. Občas člověk bohužel poslechnout musí. Až na výjimku v posledním zaměstnání jsem se nikdy nemusela chovat jako cvičená opice. Hezky jsi to, Věrko, napsala.

Zpět na homepage Zpět na článek

Tropy

Dostala jsem otázku, jestli vím, co jsou tropy. Protože cestování je mým koníčkem, vášnivě jsem se rozhovořila o amazonských tropických deštných pralesech. Dítě chvíli zíralo a pak řeklo: „Já to ale potřebuju do češtiny!“ To už ovšem byla zcela jiná káva.

Alena Velková

Nachlazenou! Aneb překlepy a přebrepty

Vždycky mi dělala potíže čeština, jenže kupodivu ne pravopisem, nýbrž ve všelijakých záludných situacích, na které jsem měl opravdu smůlu. Místo baterie jsem jednou do mailu napsal bakterie a slečna v opravně opravdu nechápala, jaká bakterie mi nejde dobít. Kolikrát jsem napsal „jméno a příjemní“.

Oldřich Čepelka

Neumím anglicky

Po sametové revoluci, když začalo plno kurzů angličtiny, párkrát jsem se zůčastnila prvních hodin.…

Marta Winklerová

České věty ze samých souhlásek

Čeština není jednoduchý jazyk a nejen pro cizince jsou některé její možnosti až nepochopitelné. Osobně jsem se kdysi dávno při jazykovém pobytu v Anglii předváděl nejznámější českou větou složenou ze samých souhlásek STRČ PRST SKRZ KRK a snažil se ji vysvětlit v angličtině.

Dušan Brabec