Moje seniorské radosti: Šepot větru v korunách stromů

Elen, děkuji....

Eleno, úžasné fotoúlovky a i článek se mi moc líbí. Ano, ve všem máš pravdu. Čím je člověk starší, touží po větším klidu a pohodě. Mám štěstí, že mohu prchnout na půl roku pryč z města, ale zase se na zimu ráda vracím do Prahy. Mám tam větší pohodlí a možnosti.

Elen, ty ses zcela evidentně minula povoláním. Nesvědčí o tom jen tvé famózní zachycení přírody obrazem i slovem, ale také reakce těch, kterým jsou určeny. O to větším požehnáním je pro mě život sice v paneláku, ale v těsném objetí s přírodou. Docela si tu vystačím se třemi cukrárnami a občasným představením mikulovických i jiných divadelních ochotníků. Ať ti tělo i elán dobře slouží. A to nejen k tvému prospěchu.

Eleni, jsem ráda, že jsi své krásné fotoúlovky doplnila nékolika řádky textu. Jako človék žijící ve městě ti tu přírodu kolem a mimoŕádnou schopnost vnímat její krásu tak trochu závidím. A dékuji, že to dokážeš sdílet i s ostatními.

Tleskám...Skvělé fotky a hezky napsaný milý příběh.

Nádhera. Nevím, jak bych to nejlépe vyjádřila. Nechci, aby to znělo nějak nadneseně, ale takhle nějak vypadá naplnění života. Díky.

Eleno, ze článku vyzařuje láska k přírodě....díky za něj a krásné fotky...

Poeticky popsané a nádherně zachycené kouzelné chvíle v probouzející se přírodě.

Eleno, asi vše již bylo řečeno/napsáno níže. Děkuji za citlivé vyznání lásky k přírodě doprovázené tvými poetickými fotografiemi. Myslím, že jen tobě se zjevují zvířata, která mnozí smrtelníci nevidí. Já jsem sice pražská, ale odmalička jsem měla možnost pobývat na venkově, takže žiji v určité harmonii. Přeji ti mnoho nezapomenutelných setkání se zázraky přírody.

Ve své podstatě nejsem závistivý člověk. Do doby, kdy si přečtu Vaše povídání a prohlédnu si Vaše skvělé fotky. Žít s lesem a divukrásnou přírodou za zády je pro našince v paneláku a stále ještě i v kanceláři opravdu velký sen. Tak alespoň díky Vaším příspěvkům jsme i my městští zaměstnaní tvorové přírodě blíže. Díky moc.