Svatba dvakrát a dost

Člověk toho vydrží mnoho. A pak se dokáže zase volně nadechnout a řekne si, jsem tu a jsem si vědoma svého já. Prý nemáme litovat toho, co bylo, pořád je toho ještě hodně dobrého, co nás čeká. A co když na vás Hanko čeká někde malý pejsek?:

Hanko, ano, v takové situaci se 2 malými dětmi tos měla hodně složité a Tvůj postoj chápu. Ty ses vlastně obětovala pro děti. Promiň, to jsem netušila.

Člověk je omylný tvor, hledá a nenachází, sáhne vedle,ale přesto může být nakonec se svým životem jakžtakž spokojen. Já jsem se nechtěla vdávat vůbec,příklad mých rodičů nebyl vzorový.Nakonec jsem ale také šla do chomoutu,mezi vrstevníky dost pozdě,bylo mi 28.Děti přišly ještě později.Nic mi neuteklo,vybrala jsem si dobře a letos máme 40. výročí ( plus 2 roky chození). Uteklo to....Každopádně,ať už je manželství dobré nebo špatné,tak je aspoň na co vzpomínat.

Hani, já to velmi chápu. Měla jsem několik lásek, které jsem si vzít nemohla. Když jsem začala asi v 36 letech zvažovat, že se za svého tehdejšího partnera vdám (čirý pragmatismus, abych už nikdy nemusela být sama), nastavil mi to osud jinak, i když to bylo zdánlivě kruté. Pak už jsem na svatbu nemyslela, a pokud jsem nějaký vztah měla, bylo to "pro hezkou současnost". Víc to nebudu hodnotit.

Takže vlastně žádné to vaše žijeme šťastně a spokojeně jsem nezažila. Největší lásku jsem dostávala posledních 13 let od svého pejska Matýska , který mi nedávno odešel a tím je můj život vlastně už načten.

Asi jsem se odhalila až moc a dochází k nedorozumění. Druhého muže jsem si opravdu z lásky nebrala, chtěla jsem jen klidný život a trochu finanční jistoty. Nic z toho se však nesplnilo. Na oba muže jsem doplácela já sama a bohužel to dělám svůj další život. , že se musím snažit finančně vyjít bez cizí pomoci.

Možná, že je to pravda, ale za jedno po tom poprvé jsem už na žádnou lásku nevěřila a potřebovala jsem dovychovat dva kluky Bez peněz to nešlo i když co jsem si nevydělala sama jsem stejně nezískala. Z ten svůj omyl jsem si zaplatila hodně. Vlastně za dva omyly.

Hanko, napsala bych skoro totéž jako pan Berka. Brát si někoho, aby mne finančně zabezpečil bylo a je pro mne nepředstavitelné. Nikdy jsem to nepotřebovala. Předpokládám, že jsi asi byla v hodně zoufalé situaci, když jsi takto kalkulovala. O tom manželství ani život není. Bez lásky bych se nikdy nevdávala. To si fakt neumím představit. Nejsem příliš romantik, přesto ve vztahu i nadále preferuji rodinnou pohodu, spolehlivost, radost, sdílení a pokud se někdy objeví Itálie, no bóže, jsme na jihu…ale to usmiřování!…:)

Přiznám se, že určitě jste si ty trable především zavinila sama. Hlavně jít podruhé do toho, že vás finančně zabezpečí? O tom život podle mě není. Musel jsem se ženit, ale pořád nám to celkem klape 41 let. Máme stejný hodnotový systém, pár společných zálib a voníme si. Peníze jsme si vždy dovedli vydělat. Tím jsme nemuseli od nikoho nic čekat a být někomu zato vděční. Jindra

Krásně jste to napsala. Můj první manžel se také přetvařoval. Neměl mě rád. A já nevím jak, jsem s ním vydržela 13 let. Pak jsem se vdala podruhé a měla jsem štěstí. Rozumíme si a vše nám vychází. Už jsme spolu 29 let.