Všechny fotografie: Miroslava Paloncyová

Zahrady v Kroměříži

14. 8. 2023

města a obce

Autor: Miroslava Paloncyová

Hodnocení:

(5.1 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Zuzana Pivcová 14.8.2023 14:37

Krásné, trochu jako ve Vídni. Nikdy jsem v Kroměříži nebyla.

Naděžda Špásová 14.8.2023 13:57

Takové zahrady mám taky ráda, škoda, že je Kroměříž daleko. Fotky jsou moc hezké.

Anna Potůčková 14.8.2023 12:58

Kroměřížské zahrady mám od nás jen pár kilometrů. Znám je velmi dobře a je tam opravdu moc krásně. Díky za článek, díky za nádherné fotky.

Jan Zelenka 14.8.2023 12:35

Kroměřížské zahrady jsou krásné. A všude běhali ochočení králíci. Bylo to moc pěkné.

Zpět na homepage Zpět na článek

Svoboda v Karlových Varech

Ani ve třetím tisíciletí není všude na Zemi svoboda. Komu byla někdy dříve „přistřižena křídla“, ten si většinou nově nabytou volnost umí považovat. Věřili byste tomu, že svobodu můžete nalézt například v Karlových Varech?

Jaroslava Handlová

Bylo chybou rozprodat obecní byty

Zejména v devadesátých letech jsem slýchával slogan: „Trh vyřeší vše.“ Není to pravda. Jsou oblasti…

Jindřich Berka

Srpnové toulky

Tropické teploty letošního srpna mě dost omezovaly. Netroufala jsem si na dovolenou ani na…

Anna Čípová

Moje evakuace v zaplaveném Bohumíně

Opakoval se rok 1997, Bohumín zase pod vodou. Meteorologové předpovídali velké deště, ale netušili jsme, že to bude opět apokalypsa. Před vodou neutečeš, ale byla jsem v klidu, protože od řeky nás chrání železniční násep, kudy jezdí vlaky do Polska.

Helenka Vambleki

Povodně mají pouze tmavé odstíny, některé jsou však nekonečně černé

Živelné pohromy přináší nezměrné lidské neštěstí a utrpení, ale vyvolají také širokou solidaritu. Bohužel, na povrch vyplují i ty nejtemnější zákoutí „člověka“.

Jaromír Šiša