Na společnou dovolenou s kamarádkami? Už nikdy, byl to horor, říká Lenka (61)

Milý pane Čepelko, přiměl jste mě k zamyšlení. Závorka byla zbytečná, Vaše úvaha mě neurazila. Možná jsme chlapi!

:-) Při čtení mi zrovna dojíždí pračka, první várku sundám ze sušáku na balkóně a trochu požehlím,... život je krásný daleko od lidí, když nikdo nevidí... :-)

Zažila jsem něco podobného.Jako velmi mladí /auto z druhé ruky/ jsme se rozhodli, navštívit jezero na východním Slovensku.Rychle se to rozneslo a nabalovali se na nás další a další spolupracovníci. Stále se na někoho čekalo a korunu tomu dala jedna posádka,kdy auto kleklo a konec. Myslím,že to bylo v roce 1970,servis v té lokalitě nikde.A aby to nebylo všechno,při návštěvě Dobšinnej jeskyní se strhla taková průtrž a my zmokli tak,že jsme museli převléknout i prádlo.Počasí nic moc,tak jsme věci sušili celý týden do odjezdu.Ale nebylo to o mezilidských vztazích .Každý se mohl dobrovolně rozhodnout a skupinu opustit. Vzpomínáme na to s nostalgií,hlavně na to jak jsme byli mladí.Pak jsme jednou navštívili Slněčné jazerá v Senci.Když manžel slézal s palandy bouchla mu záda a já měla v té době za sebou 3 jízdy v autoškole.Odřídila jsem to až do Ostravy.

Evo Slánská, málem jsem si myslel, že to píšete o dvou chlapech. Ti to umí právě takhle. (Byl to napůl vtip, v dobrém.)

Naprosto brilantní článek!! Blahopřeji skutečným autorům. Možná to nebyla skupina plnokrevných seniorek, ale to by vůbec nevadilo. Je to krásně vylíčený, hodně tragikomický příběh.

Ano,byla to dovolená skutečně hororová.

Mám špatnou zkušenost jenom z toho, když jsem neznala tu, se kterou budu ubytovaná (např. zájezd s cestovkou), nebo jsem navštívila ženu, kterou jsem znala málo. Často jsem jezdila na dovolenou se třemi kamarádkami (bohužel už zemřely), kdy jsme se jasně domluvily, kam chceme jet a vždy jsme měly každá jednolůžkový pokoj. Dovolená proběhla báječně, mám na to nejkrásnější vzpomínky.

Mám dost podobnou zkušenost a udělala jsem i podobný závěr. Po letech jsem mezi kamarádkami našla jednu, která z podobného důvodu také jezdí sama. Říkala: nebaví mě na dovolené počítat, kde je kafe levnější, hledat záchody zadarmo, chodit všude v houfu... Chci si ji užívat po svém. Jako by mluvila za mě. A tak jsme to zkusily spolu. Jedeme spolu, když obě chceme, podnikáme něco společně nebo se spolu jen tak povalujeme. A když ne, jedna třeba spí a druhá si třeba s někým cizím vyrazí na dvojku dobrého vína. Neklademe si zbytečné otázky, společně se radujeme a když je třeba, tak si pomáháme. Takhle měl vypadat celý můj život :)!!!

Proto jezdím nejradši sama

Pravdivý článek popisující cennou životní zkušenost. Na dovolené jsme snad každý zažili nějakou obtížnou situaci, která pramení z toho, že někdo není v pohodě. A ostatní okolo zo nějak mohou vyvážit nebo naopak vzniklé napětí ještě eskalovat. Jaké si z toho vzít vlastně poučení? Že je potřeba předvídat.