Všechno je jinak. Sedím si tu pod hvězdami, nad hlavou mám Velký vůz, kromě mnoha dalších hvězd. Mám pocit, že pod jejich jasem se mi daleko lépe daří dávat svoje pocity do slov. Básník nejsem, ale cítím přímo vesmír nade mnou a já pranepatrné člověčí zrníčko se pokouším dávat svým slovům nějaký smysl. Ale proč smysl? Jsou to mé niterné pocity pod noční oblohou, které nemusí mít ani smysl, ani řád.
Všechno je jinak. Sedím pod hvězdami, vychází první hvězdy a já myslím na mého jediného brášku. Je to tak dávno, kdy jsme byly děti. Jsem o sedm let starší a jako starší sestra jsem brášku měla na starosti. Někdy mě to pěkně štvalo, všude jsem ho musela tahat s sebou, do všeho strkal svůj zvědavý nos a také žaloval. Přece jen jsem měla trochu jiné zájmy, než ten náš rozmazlený prcek. Žalování jsem mu důrazně zatrhla a on mě jako starší sestru poslechl, nic jiného mu také nezbývalo.
Vracím se do dávnověku, vzpomínám na dobu, kdy jsem ho doprovázela do školy. Jako mladší byl samozřejmě mazlíček rodiny a já holt byla ta starší a moudřejší. Vzpomínám, jak dychtivě jsme čekaly jako děti na rozsvícení stromečku a na dárky. Když nastoupil na vojnu a nebyl daleko, tak naši za ním často jezdili a vozili mu dobroty. Aby mazánek nestrádal. Pak se oženil, odstěhoval se, měl své děti a my jsme se po celou dobu i když ne tak často, vídávali. Vzpomínám na hezké chvíle, na společné rodinné výlety, které mě tehdy docela nudily, ale dnes vidím, jak to bylo moc hezké i při těch skromných podmínkách, které jsme měli. Život brášku také nešetřil, přišly vážné nemoce, vždy je zvládl a nikdy si nestěžoval. Naštěstí měl po boku velmi hodnou manželku a tak tu svoji káru táhli svorně 48 let.
Všechno je jinak. Moc jsem se těšila na rodinné setkání, jak si zase budeme vzpomínat na naše dětství a dospívání a opět se budeme přetahovat, kdo má z nás dvou větší pravdu. Těšila jsem se na setkání s jeho dětmi, a vnoučaty. Jsem teta i prateta a jsem na to patřičně hrdá.
Všechno je jinak. Měli jsme příští měsíc prožít pár společných dnů v kempu, při rybaření, v hospůdce při dobrém pivečku. Při večerním táboráku.
Všechno je jinak. Ano sešli jsme se všichni, abychom doprovodili našeho milého na poslední cestě. Sbohem můj bráško, měla jsem a mám tě v srdci napořád. Vždyť víš, hvězdy nehasnou. ♥♥♥
