Kopírák

Kopíráky mám taky, myslím že i knížku jak se naučit psát všemi deseti, ale psací stroj už ne. Ale nechybí mi. hezká vzpomínka.

Ještě mám doma "uhlák" i "průklepák", dokonce i letitou Zetu. Občas je také použiji. :-)

To je pěkné vzpomínání! Kopírák používám i dnes. Doma na nějaké to výtvarno, v zaměstnání do ručně psaných výkazů.

My jsme si takhle opisovali knížky, no jsem ráda, že knih je už dost a tiskáren taky :-)

Taky mám doma schovaný malý psací stroj. Vzpomínám si, že jsem si ho vzala jednou do kanceláře, protože na tom elektrickém stroji jsem neuměla psát. Pak přišel ekonomický náměstek a ptal se mě, co že to mám za chrastítko. Na kopíráky si vzpomínám, bez nich ani ránu. Zápisy z porad, ale i jiné věci se psaly s kopiemi. To prostě byla naše doba, které jsme rozuměli, dnes se mi to zdá složité, i když na to má někdo jiný názor. Mladí jsou dnes úplně někde jinde. Já už se ty novinky nehodlám ani nechci učit.

To je hezké. Když jsem končila vysokou a měla jsem psát diplomku, nebyla jsem v Budějovicích schopná najít tehdy někoho, kdo by mi ji v němčině přepsal na stroji. Koupila jsem si kufříkový Consul a příručku Psaní na stroji všemi deseti a dala jsem se do trénování. Možná někdo neuvěří, ale opravdu jsem to za čas celkem dobře zvládla, i když prstík sem tam skočil jinam. I dnes ještě pášu na klávesnici na NB deseti, i když jsou písmena jinde. S kopíráky to byla čas od času kovbojka, protože se mi třeba stalo, že jsem ho vložila mezi dvě čisté strany naruby a popsala si tak rubovou stranu originálu, zatímco kopie zůstala bílá. Teď vidím, že už to tu uvedla Daniela. No, kopíráky používaly chytré hlavy ještě za jiným účelem, při dopisování do ciziny, ale to už tu raději rozvádět nebudu.

Zdeňku, krásná připomínka toho, co bylo v našem mládí samozřejmostí. Už jsem na to taky skoro zapomněla. Úplně vidím ty nechápavé obličeje . Jo, jo, doba se mění...

Pane Zdeňu, doporučuji další retro exkurs na téma pauzák. :-)

Hezká vzpomínka na staré časy. ještě mám doma fůru kopíráků. Hodně jsem na stroji psal.

Právě jsem se vrátila v čase o 44 let, do mého prvního zaměstnání. Stala jsem se samostatným spisovým manipulantem a na starosti měla rozmnožovnu, což byl kumbál a v něm cyklostyl i Ormig. Cyklostylová blána se propisovala na psacím stroji bez pásky, ormigová - to byl vlastně silný křídový papír a k němu jakýsi kopírák (ten se musel k papíru přiložit tou "špinavou" stranou). Co se tisklo, zapsalo se do knihy a blány se číslovaly a evidovaly. Jako dneska to vidím! Kdopak ví, kde tyhle mašinky skončily...