Mezi moje největší seniorské radosti patří bezesporu MOJE VNOUČATA! Jsou to boží stvoření a já je miluju. Svoje děti taky milujeme, ale vnoučata - to je úplně něco jinýho! To je přesně podle rčení: "VNOUČATA NÁM DAL PÁNBŮH ZA ODMĚNU, ŽE JSME VLASTNÍ DĚTI V PUBERTĚ NEZABILI."
Podnikáme spolu všelijaké akcičky a mezi nejoblíbenější patří týden s babi na chatě bez rodičů. Jak řekla nejstarší vnučka: "Babi, mělo by s námi jet víc dětí, aby z toho taky něco měly!" Takže se ze čtyř vnoučat vyklube šest až sedm dětí.
Ovšem kromě mých miláčků mám ještě několik seniorských radostí. Jednou z nich je moje PRÁCE pečovatelky, která mě naplňuje. Nebo moje milovaná široká RODINA, která je pro mě důležitá. Nebo můj milovaný GOLF, který neumím, ale baví mě. Nebo moje milované "TAI ČI", které mi dává sílu a energii. Nebo nejen můj milovaný projekt "ZASTAV SE NA CHVÍLI S BÁROU MUNZAROVOU", který mi dává smysl. A nebo moje milované OTUŽOVÁNÍ, které mě zbavuje balastu a naplňuje hormonem štěstí, takže minimálně hodinu mě nikdo nevytočí. A jako bonus - nepotřebuju doktora.
Co není moje seniorská radost je "ALZA HALZA" (Alzheimrem) mojí pětaosmdesátileté matky, který mě nepřestává udivovat svojí zákeřností.
A co ještě není moje seniorská radost, je moje přechodové období, jelikož to mi máma neřekla, že budu mít třikrát za den infarkt!
Tak asi tak.
