Stařičký kněz vítá výpravu železničářů ve vile kardinála Berana v Římě. Vila se jmenuje Velehrad. Ubytování je na úrovni, první překvapení však čeká v recepci. Dvanáct pohlednic přepásaných papírovou páskou je nabízeno v celku. Celá sada za jedno euro. Nekup to. K dostání jsou také poštovní známky Poste Vaticane. Kdo by chtěl ovšem pohlednici poslat z recepce opatřené italskou poštovní známkou, má smůlu. Italské známky zde neplatí! Nalepte na pohlednici naši známku! Na pěti pohlednicích je Svatý otec pětkrát jinak. Výpravčí Pepa Boubín opatřil pohlednice nevhodnými známkami a tak je musí vhodit do kastlíku někde ve městě. Jedna pohlednice mu zůstala nevyplněna. Strčil ji jen tak do kapsy.
Stařičký páter vešel do místnosti s rozzářenou tváří. Sdělil radostnou zprávu: "Vážení přátelé, zítra budete přítomni na slavnostní audienci u Svatého otce!“ Osmdesátiletá babička, která dostala zájezd za odměnu od dcery, se rozklepala rozkoší jako ratlík při spatření jitrnice. Několik turistů vyjádřilo pochybnosti. Nakonec byly železničářům rozdány červené propustky. Zítra budou na náměstí svatého Petra přítomni audienci. Mají jediný úkol. Jakmile se ozve z pódia narážka Brno, propuknou v neutuchající jásot. Křepčení je povoleno.
Na náměstí je chladno. Na plastikových židličkách je zima i vespod. Náměstí se plní věřícími. Mají čepičky různých barev, průvodci mají různobarevné deštníky. Konečně krouží kolem náměstí otevřený automobil. Lidé vstávají ze židliček. Jak automobil projíždí, zvedají se mexické vlny jako na fotbalovém zápase. Svalovci vynášejí náměstka pána Boha do připraveného trůnu. Fialovou šerpou opásaní preláti pak čtou hodinu zdravice a z různých částí náměstí se ozývá patřičný jekot. Na narážku Brno poskakují také čeští železničáři. Papež sedící v hloubi trůnu zvedá ruku a žehná. A tu Pepa Boubín vytahuje z kapsy prázdnou pohlednici a zvedá ji k žehnajícímu.
Je požehnána stejně jako sto padesát nevěst, rota karabiniérů a jednotka rychlého nasazení italské armády.V klidu pak výpravčí dopíše text. Nejlepšímu kamarádovi vzkazuje. Napsal jsem zápis o našem přátelství a nechal jej posvětit samotným papežem!
Po návratu domů jej zastavil onen kamarád. Prohlásil: "Pepo, to byl dobrý fór. Netušil jsem ale, jaký jsi šetřílek. Snad jsi mi mohl při takové příležitosti poslat kvalitnější pohlednici!“ A starý přítel předložil udivenému dárci doličný předmět. Celý zápis byl odeslán na barevné pohlednici z roku 1971! Výpravčí to pochopil. V té sadě za jedno euro se církev zbavila nejen neprodejných pohlednic Svatého otce, ale také prodala kdejaký šunt.
A výpravčímu Boubínovi to došlo. Jestli byly všechny pohlednice, které poslal známým, ze stejného sběru, nutně musel získat mezi známými pověst lakomce!
Výpravčí Pepa Boubín viděl celkem dva papeže. Ten první byl Pavel Šestý a v roce 1969 zdravil věřící na náměstí z okna své rezidence. Jevil se v okně na tu dálku jako bílá šachová figurka. To Jan Pavel Druhý se nebál mezi lid. Takových audiencí pod širým nebem byly spousty. Na velkolepé akce je církev zavedena. Při neuvěřitelném bohatství by ale snad nemusela šetřit na pohlednicích.
