Jde o vzájemné sdílení emocí, které dokážeme vnímat tehdy, když je naše pouto oboustranně navázáno a přijato. Nemám na mysli různé nálady, kterými bohatě oplývají příslušníci obou živočišných říší, ty jsou definovány jinak, obvykle nemívají konkrétní příčinu.
Oxfordský slovník vysvětluje emoce jako jakékoliv rozrušení nebo znepokojení mysli. Jedna z vědeckých prací tvrdí, že specifický obličejový projev může být projevem čtyř emocí, strachu, zloby, smutku a potěšení, a ty rozlišují lidé všech kultur. Stejně tak vnímají obličejové projevy některá zvířata. Usmějte se psa a on po chvíli roztáhne tlamičku, jakoby chtěl úsměv opětovat nebo naopak, když se zamračíte a ani nemusíte zvýšit hlas, zvíře pochopí, že je něco špatně. Zvíře pozná, kdy máte radost, bolest nebo zármutek.
Možná je to přehnané polidšťování zvířete, ale po zhlédnutí fotografií, které pořídil můj kolega fotograf při jedné z našich procházek s Čikinou, jsem měla možnost uvidět některé její projevy emocí a byla překvapená, jak vše prožívá.
Jako obvykle jsme vyšly do teplické Zámecké zahrady, jednoho z nejkrásnějších a značně frekventovaných míst našeho lázeňského města, kterou máme jen pár metrů od bytu, a kde právě velká návštěvnost přináší každodenní nová setkání, překvapení, dobrodružství.
Hned na hlavní cestě jsme potkaly dvě kamarádky, se kterými občas trávíme společné chvíle právě zde, v Zámecké zahradě.
Cesta nás vedla kolem velkého zámeckého rybníku, kde žije a již pátým rokem vyvádí mláďata nový pár labutí. Původní pár nepřežil díky lidským predátorům a trvalo několik let než se podařilo vytvořit nový domov pro labutě původem z Děčína.
Na cestičce k malému zámeckému rybníku jsme potkaly rodinu s jezevčíkem, který neměl o naši společnost, lépe řečeno o společnost Čikiny, žádný zájem.
Na rozdíl od čtyřnohých, já se zapovídala a bez ohledu na Čikinu pokračovala v cestě. Fotografie zachytila právě ten okamžik, kdy Čikina byla z mého nezájmu o ni zaskočená natolik, že její výraz odrážel zklamání. Byla smutná.
Zklamání netrvalo dlouho. Na scénu vstoupila rotvajlerka a v tu chvíli vycházka získala ten správný adrenalinový náboj.
(
V souboji nedošlo na krev, na rozdíl od situace o několik let později, kdy fena stejné rasy Čikinu pokousala natolik vážně, že několik dnů bojovala o život. Památku na brutální útok si nese na srsti dodnes. Když píši tento příspěvek a přikládám fotografie, je mi úzko a nechápu, že tehdy se na vycházce dokázaly dvě odlišné rasy shodnout a později bylo setkání téměř fatální.
Ale zpět do onoho krásného slunného říjnové dne, který skončil projevem dokonalé psí spokojenosti, potěšení.
Byla to jedna z mnoha našich společných procházek, které prožíváme od roku 2012, kdy jsem ji zahlédla v inzerci útulku pro opuštěná zvířata a přivezla domů. Získat si její důvěru a náklonost nebylo snadné, dost jsme se z počátku obě natrápily, bála jsem se, že ji budu muset vrátit, ale ona přece jen moji péči přijala a já už nebyla sama.
Fotografie v textu: Jana Kollinová a Radek Bayer
