Ilustrační foto: Pixabay

Klukovský vzor

10. 10. 2023

Podzimní soutěže 2023 vzpomínky

Autor: František Schmíd

Hodnocení:

(5.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

František Matoušek 11.10.2023 14:42

Občas si také zavzpomínám na klukovská léta. Byl to jiný svět než ten, co byl okolo nás.

Marie Ženatová 11.10.2023 10:30

Pane Schmíd* pěkně zdravím a moc děkuji za nádherné vzpomínání ♥

Jana Šenbergerová 11.10.2023 09:04

Díky za hezký pohled do dávného světa kluků.

Marie Seitlová 11.10.2023 06:39

Pěkná vzpomínka

Zuzana Pivcová 10.10.2023 18:23

Hezké upřímné vyprávění. A kapitán kontrarozvědky asi neměl o sobě vyprávět, čím je a co dělá. :-D

Jan Zelenka 10.10.2023 12:44

Pěkné. Také rád vzpomínám na svého velkého kamaráda a na naše toulky po Ovčíně.

Daniela Řeřichová 10.10.2023 10:32

Moc hezká vzpomínka s autentickými detaily, to se mi líbí.

Zpět na homepage Zpět na článek

Můj vzor

Mám-li se zamyslet nad někým, kdo mne okouzlil, koho jsem obdivovala, aspoň na čas, neboť vkus a názory se mění, zmínila bych se o dvou lidech z dětství.

Michaela Přibová

Dánsko v roce 1989

Zaujala mne podzimní soutěž na téma Poprvé na Západě. V srpnu 1989 jsem s manželem vycestovala na…

Hana Rypáčková

Moje nedostižné vzory

Když přemýšlím, jaké jsem měla v životě idoly, napadají mne tři ženy. Prožily postupně celé dvacáté století a svoji roli v životě obdivuhodně zvládly. Jejich společnou vlastností byla statečnost, vyzařovala z nich láska k lidem a byly dostatečně silné snášet i nepříznivé okolnosti.

Věra Lišková

Moje první cesta za železnou oponu

V roce 1969 emigrovala moje nejstarší sestra Marie s manželem do „západního“ Německa. Po pár neúspěšných žádostech koncem sedmdesátých let o vycestování na pozvání jsem její návštěvu vzdala. Navždy.

Ludmila Černá