Podzim pro mě začíná tehdy, když začnou padat ořechy. Příroda nám všem, tedy nejenom lidem, ale i zvířatům prý dává najevo, že je potřeba si udělat zásoby, s kterými přežijeme zimu. Podle toho, kolik se urodí, se taky pozná, jaká ta následující zima bude.
No, nevím, loni bylo ořechů spousta a zima za moc nestála. A já, zásobená nejenom ořechy, ale i sušenými houbami, jsem o správnosti té úměrnosti začala pochybovat. Ale zase nemám problém si i letos udělat bramboračku s houbama, i když tentokrát toho u nás moc nerostlo. A to nejsem nikterak vybíravá a sbírám kde co.
Teď mají houby pěkně namoknuto, zima taky tak strašná není, ale měsíc je v Novu a dorůstat začne až od příštího týdne. Když měsíc dorůstá, tak prý houby rostou. No uvidíme, možná někde jinde, ale mám pocit, že u nás na to kašlou. Tenhle rok mi připadá, jako by si řekly, že si letos, když bylo horko už od května, vezmou dovolenou. Že ti, co chodí na houby každý rok, mají určitě od loňska nasušeno a taky pár krabiček v mrazáku (jako třeba já), a na ty ostatní, co s tím chtěli začít letos, se můžou vykašlat.
Já přece nejsem nijak náročná a jsem schopná pochopit, že nerostou hřiby, kováři, kozáci ani křemenáči, ale vždycky jsem donesla aspoň klouzky, lišky, holubinky, babky, bedly, žampióny, čirůvky nebo pýchavku, ale letos kolikrát skoro nic. Je pravda, že pár hřibů, kozáků i křemenáčů jsem koncem června našla, ale pak bylo sucho a horko a teď je sice na houby docela hezky, ale v lese není ani prašivka. Nakonec jsem musela svůj, beztak už dost rozsáhlý seznam hub, co sbírám a dokážu sníst, rozšířit o penízovku dubovou, protože to je to jediné, co se v těch našich listnatých nebo smíšených lesích dá najít.
Je to vážně děs, tam, co jsem vždycky nacházela tašku lišek, byla klidně jenom jedna jediná, a tak jsem musela vzít za vděk aspoň těma penízovkama, abych nešla domů s prázdnou.
Ostatní houby, spoustu dalších druhů, jsem letos vůbec neviděla. Včera jsem si aspoň sebrala pár václavek, co jsem objevila na louce u remízku v kraví ohradě. Nikde jinde zatím nerostou. A to jich touhle dobou bývá plný les. Že bych se špatně koukala, nebo co?
No ale našla jsem si recept na "báječnou sladkokyselou asijskou polévku s penízovkama". Tak jsem si tu úžasnou polívku udělala, pálila mě z toho zázvoru v ní pusa a jelikož nějak nevím, jak ty čínský polívky chutnají (nikdy jsem jí ani z pytlíku neměla), tak jsem ani nevěděla, jestli to takhle má správně být. Špatné to ale nebylo.
Sestra Eva mi napsala, že to by teda nejedla. A že jde zítra na půlroční kontrolu, tlak, krev, cholesterol a křečové žíly a že nechce být stará. Tak jsem jí odepsala:
"Tak já to snědla a jelikož penízovky patří druhem mezi čirůvky, stejně jako májovka a čirůvka fialová nebo špinavá, tak třeba zázračně omládnu, protože to jsem přece o čirůvkách četla. Že "Mají vliv na zdraví, protože obsahují některé prospěšné aminokyseliny a vyznačují se silnými antimikrobiálními účinky. Navíc posilují funkci jater a mají příznivý vliv na nervový systém. A z dosavadních výzkumů čirůvek vyplývá, že by mohly v budoucnu představovat potenciální doplněk stravy pro zpomalení stárnutí." Chachá.
A ona ať si teda zůstane stará, když takovou dobrou polívčičku nechce.
