Mít svou partu je důležité. Čím je člověk starší, tím víc

Nestrádám, mám pár přátel. Ale úvodní fotka je hrozná!

Nudu jsem znala kdysi dávno jako malá holčička, když miutekly sestry za kamarádkami a mě záměrně nechaly doma. To už je ale opravdu dávno. Možná jsem díky tomu zvládla naplnit samotu zajímavým tvořením, šitím aj. Dneska vše jako když najdu, nikdy se sama nenudím, což má kamarádka nějak nemůže pochopit. Když si jdu posedět s kávičkou do kavárny, také se ráda pobavím, ale není to každý den. To by mne rozhodně nebavilo. Obrázek neřeším, je trochu přes čáru.

Já jsem ráda sama,nebavilo by mne se scházet s nějakými cizími lidmi. Vyhovuje mi to tady na vsi, nepotkám za den ani nožičku,jak je tu prázdno a pusto. Stačí mi moje záliby,četba,luštění, hovory s manželem a kočkami... Nudila jsem se naposled asi jako 15 -letá.

Nevím, kdo byl společenský, je i nadále. Na jedné straně snaha prodloužit dobu zaměstnání a na druhé vymýšlet aktivity pro nudící se občany. Na každém rohu babky vystojí důlek a baví se bez umělé inteligence.Třeba knihovny a muzea mají spoustu akcí, čajovny i kavárny taky.

Úplně souhlasím s paní Blankou* ♥

Že by nás už testovali, zda to poznáme ? A zpět k tématu. Kdo měl a má přátele a koníčky od mládí, má to jednodušší. A ještě na ně nabaluje časem další. :-)

Souhlasím s Eliškou.

V přátelském prostředí a s kamarády je život trochu snazší. Fotografii vytvořila určitě umělá inteligence, všimněte těch stejných tvarů zubů, rtů ....

Fotografie má článek dotvářet, tady se to hodně nepovedlo ..

Ano, člověk špatně žije v osamění. Jsem ráda za náš klub, jsou v něm převážně vdovy, popovídáme si, zasmějeme se, dáme dohromady partu a vyjedeme na pár dní někam. Jednou týdně chodíme do tělocvičny a je to prima. A někdo je raději sám, máme na výběr, co chceme a co si můžeme dovolit.