Jsem knihovnice a nestydím se za to

Knihovnice, která svou práci miluje a je s ní sžitá, je terno pro každé zařízení, pro každého příchozího čtenáře. Musí to být krásná práce. A vůbec není potřeba nad ní povyšovat nějaké zdánlivě společenský prestižnější zaměstnání, nebudu jmenovat. Já znám prodavačku, která se snad za pultem narodila. Odhadne na první pohled jak velikost , tak i vhodnost oblečení pro tu kterou zákaznici. Je opravdu fajn, když se povede dvojice druh práce plus zaměstnanec. Nerozlučná dvojka, co k sobě patří. A je radost k takovému člověku přijít zvenčí jako klient, zákazník, i jako začínající pracant. Potkat člověka, co práci dělá s chutí a rád, je opravdu klika.

Moc hezký článek, děkuji. Knihy mám ráda celý život, baví mě je číst, prožívat příběhy společně s postavami. Ale co mě opravdu dělá šťastnou, je ten pocit jít do knihovny, procházet se mezi knihami a potom jít domů s náručí plnou knížek. Dnes si zajdu nějaké půjčit, už teď se těším.

Bez knih si svůj život nedovedu představit. Každou volnou chvíli využívám k četbě. Dříve jsem si knihy kupovala, ale když se pro ně doma už nenašlo místo, začala jsem si je půjčovat v knihovně. Nejvíce mě zajímají cestopisy a historické romány.

Moc hezky napsané. Vyvolala jste ve mně vzpomínky na dětská léta, kdy jsem četla v noci s baterkou pod peřinou. Do knihovny chodím ráda, do knihkupectví už ne tak často, neboť bych tam byla schopna nechat důchod. Knihy kupuji jen vyjímečně. Moje knihovna by je stejně nepobrala.

Super článek! Kalp bývalá knihovnice jsem si ho obvzlášt vychutnala.

Hezky napsáno, já knihy miluji, do knihovny chodím od mala.Knihy vybírám, podle pocitu, jak mne osloví na pohled, podle názvu, autora. Už jako dítě jsem četla skoro vše i cestopisy, historii , maminka nám knihy kupovala, půjčovala od známých. V devítce jsem v Praze udělala zkoušku na knihovnické škole, ale brali jen 20 z celé republiky, škola v Brně byla tehdy jen pro dospělé. A na knihkupce se dostal většinou ten, kdo měl rodiče, kteří už v tom oboru pracovali. Tak ze mne knihovnice nebyla, ale knihy máme všude, ráda je kupuji jako dárek.

Děkuji za hezké počtení, po ránu mi to připomnělo, že bych si měla dojít vypůjčit něco na dlouhé podzimní večery. Nebudu to dlouho odkládat.

Jako knihovnice "ve výslužbě" a občas na brigádě se vším souhlasím! A opravdu si v knihovně (jako zaměstnanec) moc nepočtete, ale máte třeba novinky z první ruky

Hezké a vtipné čtení.

Zdravím...moc pěkný článek....také velmi miluji knihy,hlavně rodinné ságy.Když ulovím pěknou,zajímavou knížku,tak "neznám bratra".Tím chci říct,že nyní,co jsem už vdova a nemám takové povinnosti /např .vaření/ tak čtu v jakoukoliv denní dobu.Nyní už knihy nekupuji,navštěvuji knihovnu ve spádové obci,kterou vede velice empatická knihovnice paní Lenka H.Knihkupectvím se vyhýbám obloukem,protože nyní je nepřeberné množství titulů a "co kdyby mě něco zaujalo"Nostalgicky vzpomínám na dobu,když jsem i přes nedostatek peněz chodila ve čtvrtek ráno stát frontu na nádraží,kde prodávali již od 5 hodin a já jsem ještě stihla včas nástup do zaměstnání.Je mě líto,že moji potomci o knihy v klasické podobě nemají zájem,tak to příležitostně dávám do knihobudek na nádraží nebo na autobusové zástávce.