FOTO: Z archivu Dany Strakové

Dědečku už nečaruj, prosím!

16. 11. 2023

Můj příběh rodina

Autor: Dana Straková

Hodnocení:

(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 18.11.2023 19:41

A když čarovat, tak pozitivně.

Zdenka Jírová 17.11.2023 00:03

Můj manžel si nikdy nekupoval nic sám, musela jsm u toho být. Je pravda, že byl poněkud vyšší než průměr, a tak jsem musela kontrolovat, zda jsou kalhoty dost dlouhé nebo rukávy u košile. A boty? To bylo ještě horší než si je opakovaně zkoušel, která velikost je lepší. To jsou ti "sebejistí" muži.

Dana Straková 16.11.2023 20:07

Děkuji ta milé komentáře. Kočička na fotce se jmenuje Andulka a opravdu vůbec netuším, proč na mě při focení takhle mrkla, potvůrka chlupatá.

Jana Jurečková 16.11.2023 19:26

Kočička na začátku i článek moc prima děkuji.

Miloslava Richterová 16.11.2023 13:22

Hlavně, že to dobře dopadlo:-)

Jitka Caklová 16.11.2023 09:40

Vím, jak velikou moc má myšlenka. Takové to "malování čerta na zeď" je nebezpečné, proto čaruji jen s pozitivními myšlenkami ♥

Zpět na homepage Zpět na článek

Renáta (64): Vnuk k nám už raději nejezdí, nepřijal naše pravidla výchovy

Nemám vlastního syna, ale syna, kterého jsem vyvdala. Jeho dítko, tedy náš vnuk, je od malička pěkně rozmazlený. Vlastně to začalo hned po jeho narození. Pořád byl v takové sedačce a někdo ho musel houpat. Neustále, bez přestání, až do jednoho roku.

Redakce

Anabáze s betlémským světlem

Na Vánoce roku 2002 k nám do Kravař dorazilo, tak jako do ostatních míst naší republiky, Betlémské světlo. Přivezla jsem si ho do vánočně vyzdobeného domu den před Štědrým dnem na zapálené svíčce ve staré bandasce na mléko.

Lidie Rumanová

Jitka (69 let): Manžel přepsal majetek na děti, teď litujeme

Budeme mít klid, o nic se nemusíme starat, stejně by po nás jednou vše dědili. Těmito slovy zdůvodnil manžel nápad, že majetek přepíšeme na dceru a syna. Souhlasila jsem. Jenže teď máme obavy, že to nebylo dobré rozhodnutí.

Redakce

Hana (68 let): Rodina mě odsoudila, protože jsem se nepostarala o manžela

Jednou jsem někde četla, že pokud se někdo nestaral o těžce nemocného seniora odkázaného na pomoc druhých, nemá právo odsuzovat nikoho, kdo to nezvládl. Tak se tou větou nyní utěšuju. Nezvládla jsem se postarat o muže, který trpí těžkou demencí a dalšími potížemi.

Redakce

Historie záhrobní aneb Hrůzyplný příběh jednoho hrobu

Byl jednou jeden hrob. Byl na moc pěkném místě až nahoře na kopci na starém předměstském hřbitově. V hrobě byla prababička Filomena, babička Marie a dědeček Josef. Tedy jejich urny. No a časem tam k nim přibyla i maminka, teta a nakonec tatínek. A na světě zbyly jen dvě děti. Sestra a já.

Zuzana Zajícová