Všechny fotografie: Hana Rypáčková

Dánsko v roce 1989

27. 10. 2023

cestování Podzimní soutěže 2023 vzpomínky

Autor: Hana Rypáčková

Hodnocení:

(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Anna Potůčková 29.10.2023 09:23

Hani až dnes jsem si našla chvíli času na přečtení Tvého článku. Hezké zážitky máš a tím pádem i vzpomínky. Se zájmem jsem si prohlédla i Tvé retrofotografie. Slušelo Ti to na nich.

Marie Seitlová 29.10.2023 07:17

Hani pěkný zážitek, byli to jiné než u nás. Já jsem se dostala do Itálie a zírala jsem. V obchodech voňavo, příjemné prodavačky i lidé na ulicích. Máš krásné vzpomínky.

Eva Mužíková 28.10.2023 20:48

Hani děkuji že jsi se rozhodla podělit se s námi o tento zážitek.

Zuzana Pivcová 28.10.2023 19:41

Do Dánska se oženil jeden můj bývalý spolužák ze střední školy. Já jsem tam nikdy nebyla. Narozdíl od řady jiných evropských států, tak na severu nikde.

Jan Zelenka 28.10.2023 19:36

Hanko, moc pěkné. Takové zážitky ti můžeme jen závidět. Já se na Západ dostal až později.

Naděžda Špásová 28.10.2023 14:18

Hanko, ty jsi byla fešanda, já byla poprvé na Západě až po revoluci, ale zato víckrát.

Michaela Přibová 28.10.2023 11:27

Tak tomu říkám skvělej vandr, chtěla bych to realizovat se sestrou po Itálii. Takový " On the road". Děkuji.

Marie Měchurová 28.10.2023 10:09

Hani, tak to musel být opravdu jeden zážitek za druhým. Taky si vedeme o skoro každém výjezdě albumy nebo fotoknihy. Byla jsi šikovné děvče (i teď jsi). Pozdravuj Elišku.

Alena Velková 28.10.2023 09:51

Krásná vzpomínka. Vzpomínám, že s takovou jízdenkou ČSD jsem kdysi jela do Jugoslávie.

Jarmila Komberec Jakubcová 28.10.2023 07:58

Velmi zajímavé vyprávění o dobrodružném cestování.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Poprvé v zahraničí: Že by rodiče přece jen neměli vždy pravdu?

Od dětství jsem byla vychovávána tak, že v našem socialistickém Československu je nejlíp, nikde, a už vůbec ne na západě, líp není. Že u nás je vše nejlepší a nejhezčí, u nás je všechno nejkvalitnější a nejlevnější, proto nemá cenu nikam jezdit.

Věra Schmidová

Naše první porevoluční cesta do Vídně

Když se v roce 1989 po sametové revoluci otevřely hranice, vedla naše první zahraniční cesta do Vídně. Byla polovina prosince a už ani nevím, kdo vypravil tento zájezdový autobus. Vyjížděli jsme v noci ve tři hodiny, protože jsme se chtěli vyhnout dlouhým kolonám na hraničním přechodu.

Marie Měchurová

Moje první cesta za železnou oponu

V roce 1969 emigrovala moje nejstarší sestra Marie s manželem do „západního“ Německa. Po pár neúspěšných žádostech koncem sedmdesátých let o vycestování na pozvání jsem její návštěvu vzdala. Navždy.

Ludmila Černá

Tenkrát na Západě: V zeleném Irsku

Při návštěvě tohoto ostrova jsem poznala, že Irsko není jen zelené, bramborové či plné hudby, ale také - deštivé. Déšť v jakékoli podobě byl součástí každého dne. Od mrholení přes déšť, průtrž mračen až po jemný deštík ve slunci, který vytvoří nádherné duhy s jasně zářícími barvami.

Dana Kolářová