Deštník se samozřejmě hodí i v létě. Na rozdíl od podzimních plískanic bývají ale krátké letní přeháňky často příjemné. I když i v létě umí pršet pořádně. Až tak, že naprší povodeň. A k létu se hodí i slunečníky.
Já deštník nosím ráda. Nechci zmoknout a líbí se mi. Baví mě sledovat, jaké deštníky mají ostatní ženy. Jejich barvy a vzory. Jestli jim ladí s oblečením. Líbí se mi průvodci kráčející v čele skupiny turistů se vztyčeným zavřeným deštníkem. Vím, že vzít si s sebou na procházku nebo na výlet deštník bývá zárukou, že vysvitne slunce.
Chtěla jsem se o deštnících něco dozvědět. A tak jsem pátrala na webu. Bude vás zajímat, co jsem zjistila?
Historie deštníku je dlouhá více než 3 000 let. Za jeho vlast jsou považovány Čína nebo Egypt. Zpočátku byl symbolem bohatství a moci. Takový luxus mohli mít pouze vládci a blízcí spolupracovníci královských osob.
Asi před 1 500 lety přišly deštníky z Číny do Japonska. Jedním ze symbolů moci japonského císaře byl červený deštník. Starověký malovaný deštník přetrval v Japonsku až do konce čtyřicátých let minulého století. Později se tradiční japonský deštník změnil z každodenního předmětu na drahé umělecké dílo.
V Indii byl deštník symbolem velikosti, moci a bohatství. V buddhismu, hinduismu a džinismu je jednou z osmi známek štěstí, které chrání člověka před špatnými myšlenkami. V Tibetu jsou bílé a žluté deštníky známkou duchovní velikosti; jsou určeny těm, kteří se věnovali vysoké službě.
Deštník jako ochrana proti nečasu si získal novou oblibu a začal se používat a zdokonalovat na začátku 16. století, zejména na severu Evropy. Jako doplněk jej nosily nejdříve pouze ženy. O popularizaci deštníku mezi muži se zasloužil až perský cestovatel a spisovatel Jonas Hanway (1712–1786). Slunečníky se skládacím mechanismem jsou doloženy v archeologických nálezech na Blízkém východě. Bez slunečníku se neobešly dámy v době baroka.
První obchod specializovaný na deštníky byl otevřen v Londýně v roce 1830. Jeho název byl James Smith and Sons.
První evropské deštníky byly vyrobeny ze dřeva, měly vyřezávané rukojeti a byly potaženy napuštěným plátnem. Ocelovou konstrukci deštníků vynalezl v roce 1852 Samuel Fox, který se údajně nechal inspirovat krinolínou a dámským korzetem.
Stojan na deštníky si nechal patentovat afroamerický vynálezce William C. Carter v roce 1885. Skládací systém byl patentován až o více než století později.
Deštníky byly také symbolem francouzského dandyho či anglického džentlmena a byznysmena. Staly i velmi oblíbenou rekvizitou v mnoha němých filmových groteskách, například s Charliem Chaplinem. Všichni nejspíš známe muzikály Zpívání v dešti z roku 1952, které si krásně užívá Gene Kelly, a Mary Poppins z roku 1964, v němž se hlavní postava vznáší pod svým černým deštníkem. Možná si vzpomenete na roztomilý moment v dávné televizní hře (nebo to byli Bakaláři?), v níž malá holčička sedí na zemi a „číhá“ deštník.
V současné době se vyrábí celá škála deštníků různých tvarů, velikostí, barev a materiálů (dámské, pánské, skládací, vystřelovací). Klasické verze velkých černých deštníků pro pány se zhotovují pouze vcelku a slouží jako forma vycházkové hole. Rozměrné deštníky (kolem 1–3 metrů v průměru) se umísťují do stojanů jako ochrana před deštěm nebo sluncem.
A co vy, milí čtenáři, máte rádi deštníky?
S využitím zdrojů:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Deštník
https://zenysro.cz/blogy/vypis-se-z-toho/destnik-kdo-ho-vymyslel-a-kdy/
