Povídka: Osm oříškových čokolád

Taky se mi po těchto "vymoženostech socialismu" nestýská.

Jo, slovenský přechod, taky jsme si užili. V roce 1984 jsme se vraceli taky z Jugoslávie. Vzhledem k tomu, že máme pravdomluvné dítě, si nás trochu vychutnali, ale spíš se nudili a bavili. Měli jsme škodovku a protože jsme jeli na noc a tak nějak přespávali v autě, samozřejmě špinavé prádlo jsme měli nahoře. Ale nemuseli jsme všechno vyndat, jen něco. Před námi pouštěli totiž nějaké slovenské diplomaty a přišel je pozdravit i sám velký celník. Takže osm chlapů čučelo na mé použité spoďáry a manželovy fusekle. Dnes se tomu směju, ale tenkrát při představě, že vše vyndaváme, mi bylo ouvej. Ale asi se nudili, trochu nás podusili a nechali jet.

To já si zase pamatuju, jak jedna slečna nenapsala při návratu z NDR do celního prohlášení svůj čerstvý zásnubní prstýnek a pořádně jí ho proclili

Díky za připomenutí časů dávno minulých. Také jsem zažívala velmi přísné kontroly při cestách do NDR. Jednou mojí kamarádce dokonce dali pod rengen pohraničníci NDR namazaný chleba, protože si asi mysleli, že mezi krajíci jsou ilegálně převážené marky.

Asi to zažil každý z nás, kdo vycestoval třeba jenom do NDR.

Připomněl jste mi přísné vlakové kontroly při návratu z bratrské země NDR. Nebyly jsme žádné prototypy turistek, vezoucích boty, záclony, dětské oblečení, a přesto se před kontrolou napřed uzamkly toalety, aby se tam nemohl někdo ukrýt, a pak se kontrolovalo. Kdo působil příliš sebevědomě, šel na řadu jako první, vykládaly se věci i ze silonových nákupních taštiček, zkrátka vše. Víc než nalezení nedovoleného´zboží mělo toto vše spíš charakter ponížení člověka. Jednou při cestě letadlem na kurz do Berlína jsem zažila i osobní prohlídku, naštěstí to byla žena a ta se mi pak překvapivě tiše omluvila.

Kdo nezažil nepochopí... Děkuji za připomenutí.