Bylo nasněženo tak, že ani popeláři k nám nepřijeli. Jakmile napadne sníh, je pro ně velký problém sem do kopců vyjet.
My s dědečkem jsme ale vyjeli. Mým autem. Dědeček si potřeboval požádat o nový řidičák a taky jsme si chtěli koupit vánoční stromek. Stejně už je mají nařezané, a tak je vlastně jedno, kdy ho koupíme, ne? Všechno jsme krásně vyřídili a už jsem se těšila, jak si doma uvařím kávu.
Jenže ouha, cestou domů mi na zasněžené silnici protijedoucí auto rozbilo zpětné zrcátko. Bylo to velké SUV a jemu se zřejmě vůbec nic nestalo. Nezastavil. Můj Golf, ač kombík, byl proti němu jako dětská hračka. No tak nezastavil a rozbilo se jenom sklo, to přece není žádná tragédie. To už se mi taky kdysi stalo a pro syna nebyl problém náhradní sklo koupit a vyměnit. Člověk prý hlavně nemá hledat problémy tam, kde nejsou. Jenomže já si vzpomněla na starého, osmdesátiletého souseda a jeho anabázi s uraženým zrcátkem, kdy ho obvinili, že odjel od nehody, ten druhý účastník to nahlásil na pojišťovnu a jemu za to sebrali bonus za bezeškodní průběh... Ještě tohle by mi scházelo! Dědečka jsem se na to radši ani neptala, ale ta káva doma mi opravdu moc nechutnala.
Achjo, pořád se něco děje ... No hlavně že jsme zdraví❤️