FOTO: poskytnuto z archivu Jana Zelenky

Jedna zcela obyčejná neděle

23. 12. 2023

V dálce na obzoru, nad četnými sady a červenými střechami předměstských domků, se rýsují mírně rozostřené vlnovky středohorských kopečků. Zvlněný obzor mi připomíná až jakousi nepravidelnou sinusoidu, jejíž rovnici bych si netroufal stanovit.

glosa Můj příběh

Autor: Jan Zelenka

Hodnocení:

(5.1 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Soňa Prachfeldová 28.12.2023 00:34

To jsou právě takové obyčejné chvíle, kdy člověk pociťuje klid a mír i v duši.

Eva Mužíková 25.12.2023 20:08

Honzo, dej se brzo do kupy aby na Tebe ten Tvúj stůl dlouho nečekal.

Věra Ježková 24.12.2023 15:14

Jendo, přeji ti, abys brzy mohl jet zase do Anděla - a nejen v neděli. :-)

Hana Šimková 24.12.2023 09:19

Honzíku moc hezky napsáno. O tom to přece je a ať to trvá co nejdéle.

Jana Vargová 24.12.2023 05:32

Pane Zelenko, hezký článek. Kéž by se lidi dokázali zastavit v jejich nekonečném shonu. Vy jim, nám, můžete být příkladem. Přeji klidné Vánoce.

Jan Zelenka 23.12.2023 22:53

Ten stůl vpravo je už po dlouhá léta můj stůl.

Alena Tollarová 23.12.2023 22:51

Honzo, víc takových zcela obyčejných litoměřických nedělí ...

Svatava Páleníková 23.12.2023 18:54

Také mám ráda obyčejné dny, kdy se nic neděje.

Rostislav Mraček 23.12.2023 17:55

Pěkné vyznání, radost z klidných chvil.

Jan Zelenka 23.12.2023 16:25

Aničko, moc pěkně jsi to napsala - v obyčejnosti je krása. To si musím poznamenat. Všem díky. Mám rád takové obyčejné dny, kdy mohu v klidu relaxovat, nebo se vidět s někým blízkým.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Glosa o jednom šedivém dni

Byl jednou jeden úplně šedivý den. Nebe bylo zatažené a ptáci nelétali a nezpívali. Někam zalezli. A lidé byli také někde zalezlí. Zřejmě doma. Ani děti si nehrály na hřišti. Sídliště ovládlo ticho. A ten den byl celý úplně šedivý.

Jan Zelenka

O vesnické hospodě

Ve vesnické hospodě si obvykle všichni tykají, obrací do sebe půllitry s vychlazeným pivem a řeší státotvorné problémy, stav fotbalové ligy, inflační tlaky, případně stav své rodiny. Občas také i bolavé nohy a dávnou minulost, a přitom si nostalgicky říkají - jó, to byly časy!

Jan Zelenka