Musíme tam všichni. Těmito slovy omlouvají senioři blížící se konec životní pouti. Miroslav Horníček jednou prohlásil: ,,Bylo mi šedesát, je to dobrý, ještě mi není sedmdesát!“ Toto rčení se pak neustále posunuje. Nakonec utěšují starce slova písně Jana Wericha o babičce Marry. Stoletý věk nic nevadí, pro předáka je to mládí!
Deset let uplynulo od setkání abiturientů v Břeclavi. Z bývalých šedesátníků jsou sedmdesátníci. Setkávají se už každým rokem. Hoši jsou pořád stejní, akorát to okolí je nějaké jiné. Je to přesně jako v té anekdotě. Tlustý pán, který se nemůže dostat do kalhot prohlásí:,,Svět se neustále zmenšuje!“
V každé třídě bývaly různé skupinky. Nyní jsou pozůstalí jedna rodina. Při setkání se objímají jako Chruščev s Novotným. Zajímavým úkazem je, že hoši mají stejné zájmy jako před padesáti lety. Honzíček Malík má neustále vzhled hošíka. Tento sportovec dosud hraje závodně stolní tenis a na každém srazu se chlubí, že jeho zásluhou oddíl vyhrává. Musí prý těm mladým vytrhnout trn z paty. Uvažuje, že bude hrát mezi mladými jako muž se železnou maskou, aby neurážel poražené mládí. Přitom za celé setkání vypije malé pivo, ohřívané v mikrovlnce!
Franta Boubín zase zabloudil v rodném Vyškově. Posléze lékař zjistil, že měl slabou mozkovou příhodu a z mysli mu zcela vymizela některá léta. Velmi zachovalý Honza Sysel zase prozradil, že k životu spotřebuje denně třicet pět prášků. Milovník třídy Vašek Bouchal se dostavil na invalidním vozíku. Tento důchodce, rovněž raněný mozkovou příhodou, mává holemi a sděluje všem přítomným, že viagra stoji dvanáct stovek! Zbyla mu prý jediná modrá tabletka, jako suvenýr.
Fanouš Rendl byl toto tabletkou obdarován. Jako sedmdesátník využil její blahodárné účinky. Dověděl se, že tabletky viagry lze zakoupit v lékárně na předpis. U lékařky projevil zájem o předpis tohoto medikamentu. Paní lékařka jej prohlédla, nahlédla do spisu a recept napsala. Zapomětlivý senior ale profláknul platnost předpisu. Další recept obdržel za tři měsíce. Tentokrát však měl četné výdaje a platnost profláknul pro nedostatek financí. Jakmile se o recept hlásil po třetí, přišla se na něj podívat i sestřička ze sousední ordinace!
Třída se opět sejde v Brně. Fanouš se na svůj věk necítí. Na to, že mu bude brzy sedmdesát vypadá přece dost zachovale. Akorát jej v telefonu zpražila jeho dosud účinkující přítelkyně. Často si telefonují. Jakmile ale začne Fanouš milostně blábolit, je se smíchem poslán k zrcadlu!
Těší se na kamarády. Ještě se čtyřmi spolužáky vytvořili jakýsi samozvaný přípravný výbor. Musejí se scházet v lokále blízko toalet. Také je v blízkosti vyloučeno jakékoliv schodiště!
Přichází den D. Fanouš se loudá. Prodlužuje chvíli setkání. A pak je spatřil. Před restaurací stojí hlouček šedivých pánů. Někteří mají i hůlčičky. ,,Proboha, já jsem zabloudil. Tahle parta, to přece není jeho třída!“ Vítají se. ,,Všichni přece nevypadáme tak sešle,“ utěšuje se Fanouš.
Drsnou pravdu mu zjeví až skupinová fotografie. Mezi dědky není vůbec žádný rozdíl!
Rozhodnutí! Teď už se budou scházet každým rokem. A bude se mluvit jen o lásce. Kopanec do zadku za jakékoliv kecy o nemocech se stane jediným platidlem!
