Setkali jsme se s "lesním vrahem“?

Libuško, dovedu si to představit. Nikdy jsem se nebála chodit sama, chodila jsem od nočního autobusu po divadelním představení nebo naopak na první ranní autobus před zájezdem atd. Pak mě přepadl, potloukl a oloupil cizí muž a od té doby jsem se už nikdy necítila jistá.

Omlouvám se za hodnocení, ani nevím,kdy jsem na tabletu klepla na hvězdičky, a to si dávám marně pozor.Dar vnímat dopředu zlo mi chybí, to vím, neb jsem zlý úmysl několikrát poznala až zpětně.

Já si naopak myslím, že je dobré vědět, že i takové věci se stávají. Nutí to k větší obezřetnosti. Co já se kdysi nachodila sama zcela neznámými cestami! Dnes už bych si rozmyslela, jestli je to moudré. Na druhé straně věřím, že ten, kdo se nebojí, nic zlého nepřitahuje.

Myslím, že bych tuto vzpomínku v této rozjitřené době nesdílela. Omlouvám se, ale tak to cítím.

Tak to je síla, to bych asi hodně dlouho do lesa nešla. Ještě štěstí, že u nás (v Prdelákově) nikdy nikoho v lese nepotkávám. Vážně si nepamatuju, že bych třeba na houbách někoho lese viděla.

Velmi nepříjemný zážitek. Přeji vám, aby brzy opět upadl do zapomenutí a hlavně, aby se nedělo nic, co by ho připomnělo.

Je to snad dar vnímat silné negativní podněty od cizích lidí? Věděla jsem, že manžel by to v ten okamžik při nejlepší vůli nebyl schopen pochopit a proto jsem se mu nemohla svěřit a nemohla jsem u něho hledat oporu. Vzpomínku opět "zatlačím" do nejvzdálenějšího kouta své paměti, přestože bych byla ráda, kdyby se ta moje "neznámá" konečně správně vyřešila.

Libuše popsala jste Vaše pocity strachu tak, že jsem se " bála" s Vámi.