Řekni, kde ty věci jsou

Já s oblibou říkám ,že máme doma ,,minibermudský " trojúhelník. A nebo někoho,kdo nás zkouší. Kam se hrabe bojová hra s azimutem.

To dělají Naschválníčci a tuze si v tom libují. Před vánočním pečením jsem koupila rozinky. Do vánočky jsem místo nich dala nasekané datle. A víte kde rozinky byly.... zůstaly mršky v kapsičce nákupní tašky. Ale zase vzpomínání kam jsme to dali nám bystří mozek :-)

Chce to pořádek - dávat věci stále na stejná místa,koření mít popsaná v kořenkách - ne povalovat někde v pytlíkách.Jinak se mi osvědčil sešit,kam si píšeme,co jsme komu půjčili,kam jsme dali něco,co se hned nepotřebuje,na půdě mám očíslované krabice a k nim seznam,co tam je,a tak dále. Klíče máme vždy na stejném místě,totéž s brýlemi,peněženkou,mobilem, kabelkou,věcmi ve skříni.Zcela výjimečně něco hledám, třeba jsem si uložila do krabice almanachy a věci okolo spolužáků a zapomněla jsem na to.Pak jsem hledala seznam spolužáků a teprve po přehrabání všeho možného jsem si vzpomněla na škatuli v komůrce....

Mám to trochu jinak. Občas něco vyhodím nebo někomu daruji s tím, že už to přece nebudu nikdy potřebovat. Pak to usilovně hledám, protože zapomenu, že jsem se toho zbavila dobrovolně.

Já už přes rok hledám nalepovaci háčky, všechno jsem obrátila několikrát, fakt to nechapu

U nás doma s námi věci také obdobně "žertují".

Tak já jsem před Vánoci nemohla najít světýlka na stromeček. Historka je vlastně stejná, jako píše Honza a někteří další. Všechny ozdoby včetně světýlek bývají ve sklepě v polici. Všechno tam bylo, ale světýlka ne. Kolikrát jsem prohledala sklep, kolikrát jsem prohrabala i dost nepravděpodobné krabice, to ani nespočítám. No, a nakonec jsem je přece jen našla. Nejvíc mě rozčílilo to, že jsem kolem nich vlastně furt chodila a tu krabici se světýlky prostě neviděla!!! Honzo a ostatní, a víte, proč se nám to děje? No přece abychom pořád trénovali mozek, abychom nepřestávali vymýšlet všechny možné varianty, atd.... :-)

Závidím lidem, kteří jsou pořádkumilovní, nevím, jak to dělají. Znala jsem jen jednoho člověka, byla to moje kamarádka. Měla doma vše srovnané a uložené radost pohledět, dokonce i jehly v jehelníčku. Zkoušela jsem to zavést u nás doma, ale nevydrželo mi to, škoda. Jinak díky za hezký článek.

Honzo, s chutí jsem se zasmála. Jako bych viděla sama sebe. Onehdy jsem nutné potřebovala důležitý papír. Otevírám složku, sahám do řádně označeného fasciklu, ale marně. To, co potřebují, tam není. Hledám, kde se dá. Marně. Šílím, z bezradnosti brečím...Po půl hodině hledám znovu. A papír je na svém místě. Kdo ho tam dal, Kdy3 jsem byla doma sama, je mi záhadou...

Nic člověka nepotěší tak, jako skutečnost, že není v maléru sám. Od chvíle, kdy mi došlo, že lepší už to asi nebude, jsem při každém takové "ztrátě" velmi šťastná, že se neztrácím já. Zatím. :-) ☀️