Moje sny

Paní Zuzano, kočku máme na rychtě v posteli a já občas zlobím děti tvrzením, že si můžou vše prohlédnout zblízka, jenom aby nebudily tu kočičku, protože je po noční.... A líbí se moc, pochopitelně že taky znám nejrůznější výtvory do zahrady, žabičky, houbičky a trpaslíky... Já k tomu vždycky říkám, že i nevkus je určitým druhem vkusu ale když to někomu působí radost, tak proč ne.

Moc pěkné a figurka kočky je docela zdařilá, i když mnohdy různé zahradní "výzdoby" nemám ráda.

:-)) Děvčata, myslíte si to úplně správně, moje kočky jsou černé a tím pádem úplně nefotogenické, vypadají na posteli jako černá hromádka. Tuhle betonovou krasavici, původním určením do zahrady, která mi slouží v nohách postele jako držák peřiny, jsem kupovala do práce na rychtu jako dekoraci do postele a prostě jsem jí musela mít taky. A to mám ještě ve stejném provedení spící koťátko :-)))

Paní Dano, ta Vaše mantra má něco do sebe. Nad fotkou kočičky také dumám, také mi připadá jako umělá. Nejsem jak čtu sama, ale asi bude jen hodně mokrá??

Už potřetí se vracím k úvodní fotografii kocoura, protože mi připadá spíš jako dokonalé dílo sochaře než jako dílo přírody. Buď byl právě u kočičího lazebníka nebo je mokrý a nebo sádrový. Takhle heboučký kočičí kožíšek normálně nevypadá. :-) O svých snech raději psát nebudu, už jsem se jednou zmínila ve svém příspěvku s názvem "V říši Morfeově".

Sny mívám často, a někdy se při nich i spotím.

Jo sny, ty nám někdy dají zabrat. Zrovna na dnešek jsem měla docela hezký. Líbí se mi titulní foto. Přeji vám jen krásné sny.