Alena (76 let): Ovdověla jsem a sousedé mě málem připravili o byt

Tak u nás to bylo jinak. Původně družstevní byty, přešly do osobního vlastnictví, založili jsme SVJ. V domě je stále více než polovina původních obyvatel, některé byty se prodaly mladým, pár bytů je v nájmu. Časem jsme chtěli my původní, aby se správy domu ujali mladší, žádný velký zájem, ale nakonec do vedení SVJ přihlásily dvě mladé ženy, jedna svobodná, jedna svobodná s dítětem. V té době jsme potřebovali řešit opravy a rekonstrukce - rozpadaly se schodiště, potřebovali jsme novou střechu, rezavěly zábradlí na balkonech. A naše nové vedení přemýšlelo, jak udělat před domem grilovací místo, v suterénu chtěla děvčata saunu - prý my staří jsme měli sušárnu, oni mladí budou mít saunu :) Po roce jsme je odvolali, dřív než stačily napáchat škody, pustili jsme se do toho "my staří", je nám mezi 60 - 75 lety, jsem ve výboru, a dneska máme celkovou rekonstrukci za sebou, peníze jsme dokázali našetřit, něco jsme si půjčili od banky aniž bychom museli navyšovat fond oprav. A původní "mladé" vedení? Jedna slečna se dotčeně odstěhovala a byt prodala, druhá zůstala, ale je do teď uražená :)

Velice smutný příběh.

To je zářný příklad toho, že člověk nemá podepisovat něco s čím nesouhlasí, nebo tomu nerozumí. A odvolávat se na pochopení sousedů je naivní. Když jde do tuhého rozhodují pouze paragrafy, morálka jde stranou.

Dobrý den Aleno! Netýká se to jen ovdovělé ženy. Maminka koupila byt do osobního vlastnictví a později pomáhala sestavit Společenství vlastníků. Nyní po 51 letech zůstala v domě z původních obyvatel sama a noví vlastníci by jen opravovali. Pořád mají plno řečí, jak je dům starý a neuvažují, že mají levné bydlení ve svém, ale co je potřeba inovovat. Vedlejší dům se zateploval včetně střechy a každá rodina splátku 5.000 Kč měsíčně na 30 let, tak se jen děsím, kdy budou kopírovat. Samozřejmě ten sousední dům je předražený, nikdo tomu dnes nerozumí a prováděcí firmy je natáhnou. Budujeme nyní pro maminku zázemí v mém domě, ale jsme v jiném městě a v bytě prožila celý život, tak se stěhování bojím. Každopádně tohle vše píšu, že nejste sama, někdy mi to připadá jako "hon na seniory" v dnešní době. Hezký den Eva

Naprosto paní chápu, u nás to bylo naopak, já chtěla osobní vlastnictví, manžel to zpochybňoval, ale nakonec souhlasil. Ještě že tak. Dnes jsem si bez problémů mohla být vyměnit se synem a jsem spokojená. Nehodlám sama udržovat 4+kk, když se lépe pečuje o poloviční. Ale co se týká sousedů, já jsem nepoznala žádné negativní, ale ani pozitivní reakce, když jsem ovdověla. Jen jsem cítila, že jsem jim ukradená, jako bych byla neviditelná. A tak to prostě je, ať si každý říká co chce. Naštěstí k pocitu pohody své drahé sousedy nepotřebuji. Mám za těch 40 let okolo sebe dost milých lidí.

My bydlíme v našem domě 43 let. Nejdříve jsme byli družstvo, teď už máme všichni byty v osobním vlastnictví. Taky se tu našli kverulanti, ale neuspěli. Domorodců nás zbyla tak půlka, ostatní jsou v pronájmu, nebo byt odkoupili. Paní Aleny je mi líto, hyeny se najdou všude. Určitě jí jinde bude mnohem líp.

:-) Boj o bydlení jako důvod k poctivému truchlení... :-)