Báseň o vině a odpuštění

Báseň o vině a odpuštění,

o vločce, která na kameni,

studeném, taje do potůčku...

Naslouchám tiše jejím krůčkům.

Z oblaku na dosah snesl se pták.

Do tající kry viny se vsák

a spadl na dno řeky času.

Zprůhlednil v plamenin jasu.

Slova odkládám na papír

za svítání a hudby lyr.

Tahy perem do ohybů a křivek

skrývám před úsměvy dívek.

Báseň o vině a odpuštění

píši uhlem na dlaň stěny

už dlouho, v modlitbě a sám.

A zas a znovu začínám.